Bezprostředně po svém zvolení za místopředsedu Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR byl Tomio Okamura naměkko. Hnal se k mikrofonu a slíbil – proč vlastně? to je přece samozřejmé – že bude zasedání řídit tak, aby všichni poslanci mohli vyjádřit svůj názor...

Za chvilku na to dával tiskovou konferenci, přímo přenášenou ČT24. „A můžete nám uvést konkrétní příklad nějaké lži?“ zeptala se redaktorka České televize, když Okamura obvinil její pořad 168 hodin ze soustavného lhaní. A věděl! Ihned uvedl konkrétní příklad: „Vy jste řekli, že Tomio Okamura má svaly, ale nemá mozek!“ Jasné, lež jako věž! Každý ví, že mozek – nějaký mozek – Tomio Okamura má.
Zvoleni byli včera (24. 11. 2001) čtyři místopředsedové sněmovny: kromě Okamury místopředseda Pirátů Vojtěch Pikal, předseda komunistů Vojtěch Filip a sociální demokrat Jan Hamáček. Z pětice, která vyplynula z dohody sněmovních stran, neuspěl předseda ODS Petr Fiala, a to ani ve druhém kole volby. Obtížně dosažená dohoda o dodržení poměrného zastoupení poslaneckých klubů ve vedení sněmovny, tím padla. Anebo nepadla?
Tomio Okamura se na zmíněné tiskové konferenci vyjádřil jasně: ctí princip poměrného zastoupení (ostatně ten je daný zákonem, není to věc momentální blahovůle vítězného hnutí a jeho hlasovacích spojenců). Ale – podmínkou je, že ODS musí přijít a výslovně o hlasy poprosit... Poklonit se a políbit prsten, jak to nazval předseda Zbyněk Stanjura. A že to neudělá!
Ale proč by nemohl Stanjura políbit Okamurovi prsten? Proč by se před ním nemohl trochu ponížit? Nemohl by to udělat pro demokracii? To neví, že se před Okamurou bude muset ještě mnohokrát tím či oním způsobem ponížit po celé příští čtyři roky? Tomio Okamura má totiž svaly!