Dne 11. března 2018 komunisté opět jednou totálně zvítězili! A to ve volbách, a to na Kubě. Do kubánského parlamentu bylo zvoleno 605 ze 605 kandidátů. A je to! Žádný zástupce opozice, vláda bude většinová – a přece jednobarevná. Babišův sen!

Současně se volily i místní orgány.

V dubnu pak bude parlament volit prezidenta Kubánské republiky, a tím se stane současný místopředseda vlády Miguel Díaz-Canel. Dosavadní prezident Raúl Castro (86) zůstane v čele jediné politické strany na ostrově, tedy komunistů.

Česká tisková kancelář uvedla – a všechna česká média to od ní převzala, že prezidentem se poprvé nestane někdo jménem Castro. To je ovšem omyl! Castrova klika se zpočátku snažila posílit zdání demokracie na ostrově i tím, že do funkce prezidenta dosadila nastrčenou figurku. Tak prvním kubánským prezidentem po revoluci byl Manuel Urrutia Lleó. O tom jsem v životě neslyšel, ale našel jsem si ho na internetu (i redaktoři ČTK by se měli myslím občas podívat na internet!) a po něm déle než 17 let (1959 až 1976) zastával post kubánského prezidenta Osvaldo Dorticós Torrado. Tak toho si už pamatuju, protože oficiálně a státně navštívil i komunistické Československo. Byl to takový typický latinskoamerický fešák, černovlasý, s knírkem, ale současně i vzdělaný – s brejličkami na nose. Psalo se o něm i u nás jako o „doktoru Osvaldu Dorticósovi“ (vystudoval práva na ještě nekomunnisticé Havanské univerzitě), nenosil castrovskou uniformu, ale kravatu a padnoucí oblek. Zejména při mítinku s pracujícími plzeňské Škodovky mu to moc a moc slušelo. Po komunistické revoluci byl nejdříve ministrem „revolučního práva“ – a pak prezidentem republiky; před revolucí pracoval jako úspěšný advokát a kromě jiného byl i předsedou klubu majitelů jachet. Za Batistovy diktatury, která předcházela diktatuře Castrově, byl Dorticos pár let v emigraci. V roce 1976 ovšem Castrovic rodina usoudila, že hra na doktora Dorticose je už zbytečná, a prezidentský úřad převzala sama, nejdřív Fidel a po něm Raúl.

A propos internet: při hledání kubánských prezidentů na mě vybafly i (polo)oficiální kubánské stránky v češtině – ve velmi dobré češtině, mimochodem; a i tam jsem se dozvěděl mnoho nového: „Nosným pilířem lží a pomluv proti suverénnímu státu Kubě je její volební systém, údajně nedemokratický /.../ Především je nutno zdůraznit, že kandidáty navrhují sami voliči, nikoli politické strany. Kubánské zákony zakazují, aby se strana jakkoli podílela na navrhování kandidátů...“ Chudáci kubánští komunisti! Před volbami sedí se založenýma rukama a jen se tak tetelí, kdo se jim to ocitne v zákonodárném sboru! „Kandidáty určují kandidátní komise na obvodní, okresní, provinční a celostátní úrovni na veřejném shromáždění voličů.“ Jak tyto komise rozhodují? A kdo je jmenuje a kdo je tvoří? Občanská platforma Otro18 chtěla postavit přes 170 nezávislých kandidátů na celostátní i místní úrovni, žádného volební komise k volbám nepustily. Podle mluvčího platformy Manuela Cuesty se stali nezávislí kandidáti terčem vyhrožování či účelově zahájeného trestního stíhání.

Naděje pro Kubu je v tom, že se dnes i v této totalitní zemi najdou stateční lidé, kteří se o – zatím předem marnou – kandidaturu pokoušejí.