Pokud zítra, 1. září 2018, uvidíte u dálnice či u silnice 1. třídy mimo zastavěnou plochu měst nějaký billboard – ať již na něm bude česká státní vlajka či cokoli jiného – vězte, že jste svědky nevymahatelnosti práva v České republice. Je tomu totiž právě rok, co měla zmizet i poslední z těchto železných monster u nejdůležitějších komunikací – nestalo se tak. Pokusy státu a krajů začít billboardy odstraňovat byly přitom o hodně víc směšné než účinné.
Nemám informace, jak je byznys s velkoplošnou reklamou u dálnic výnosný, ale odhaduji, že může přinášet zisky v řádu miliard. Přitom neexistuje ani jeden relevantní výzkum, který by dokazoval, že „překlikávání“ pohledem z vozovky na reklamu a z reklamy na vozovku zvyšuje soustředěnost řidičů, tím zabraňuje dopravním nehodám a chrání lidské životy. Zato existuje mnoho relevantních výzkumů dokazujících opak.
Zákonodárce byl k firmě BigBoard, dominující na trhu s velkoplošnou reklamou, a k jejím menším spoluhráčům velkorysý: mezi přijetím zákona a začátkem jeho platnosti stanovil legisvakanci pěti let, jaksi aby se provozovatelé reklamy se zákonem vyrovnali. Ti se ovšem po celých pět let tvářili, jako že se nic neděje, a svoje kšefty provozovali beze změny dál – jistě, bylo to legální. Ale každého, kdo věc sledoval, muselo napadnout, že reklamní baroni se prostě domnívají, že se na zákon zapomene, nikdo ho nebude vymáhat – a byznys půjde dál. A nebýt neziskového sektoru, jeho neúnavného připomínání, že je tu jakýsi zákon (zejména společnosti Kverulant, viz https://www.kverulant.org/), určitě by jim tento jejich předpoklad vyšel.
Politici jsou důležití zákazníci reklamních agentur: neexistuje politika bez voleb – alespoň v demokracii – a neexistují volby bez billboardů – alespoň u nás. Takže možnost politiky korumpovat různými slevami a dalšími fintami mají reklamní baroni velkou. Neexistují žádné důkazy o takovéto korupci: existuje jen výsledek vymahatelnosti zákona, který hovoří za vše.
A třešnička na dortu závěrem: provozovatelé venkovní reklamy iniciovali proti zákonu, o kterém je řeč, ústavní stížnost – to ovšem na platnosti zákona až do případného opačného rozhodnutí soudu nic nemění. Pod stížností je podepsán (kromě jiných) na prvním místě plzeňský senátor Václav Chaloupek. Ano, autor oblíbených večerníčků o zvířatech. Až dosud se staral především o přírodu, nikdy se neangažoval ve prospěch bezuzdného a neregulovaného podnikání. Myslet si můžeme cokoli. Každopádně jeho billboardy (Domov je všude tam, odkud je vidět Radyně) byly moc hezké.