Stále znovu vidíme ve zprávách centrum saského města Chemnitz, jakýsi zrůdný pomník a za ním panelák s nápisem „Proletáři všech zemí, spojte se“ v různých jazycích přes všechna patra. Demonstrace a nepokoje tu, jak se zdá, neberou konce.
Co také chcete od města, které po desítky let neslo místo svého normálního, historického jména název Město Karla Marxe (Karl-Marx-Stadt) – ačkoliv tento hlasatel nenávisti a třídního boje, filozof, který tvrdil, že žádná změna k lepšímu se nemůže udát po dobrém, ale vždycky jen násilím, se tu ani nenarodil, ani nebydlel? Jak mohou představitelé Chemnitzu a saské vlády hovořit o demokracii a toleranci na dohled od obrovsky naddimenzované, až zlý sen připomínající kamenné hlavy někoho, kdo demokracii a rovnost všech lidí před zákonem hlasitě odmítal, hovořil o historické úloze jen jedné třídy a deklaroval diktatura proletariátu?
Proletáři se prostě spojují. A na druhé straně policejních kordonů zase jiní demonstranti realizují internacionalismus – i když by jim, na rozdíl od Marxe, stačily jen dva jazyky, němčina a arabština. Nenávist není řešení – a levicové fráze taky ne; já bych si z nabídky demonstrací v Chemnitzu vybrat nemohl...
Dva arabští imigranti, jeden z nich již s vyřízenou a odmítnutou žádostí o azyl, zabili Němce (pravomocný rozsudek ještě není vynesen – ale ani tak tuto skutečnost nikdo nepopírá); to by nemohlo vyvolat tak obrovské bouře, kdyby obyvatelstvo již předtím nebylo na imigranty naštvané, naštvané až do běla. Arabové zabili Němce: ovšem byl to Němec kubánského původu. Za časů marxistického východního Německa byli zase jiní imigranti, z Vietnamu a z Kuby – vzpomínám si, jak byli tehdy lidé ve východním Německu naštvaní na mladé muže z Kuby (na rozdíl od tichých a pilných Vietnamců, které akceptovali). Ale ten, kdo zůstal, již se za ta léta integroval – a jeho potomci už úplně.
Sen o nějaké rasové čistotě a kulturní jednolitosti je v dnešním západním světě nerealizovatelný (zvlášť, když se nám tak málo chce mít děti). Jestliže Andrej Babiš, český imigrant ze Slovenska, který se dodnes pořádně nenaučil náš jazyk, říká, že v Česku nepřijme ani jednoho imigranta – jistě tím předejde podobným kraválům, jaké vidíme v bývalé „Německé demokratické republice“, ale ne natrvalo ani na dlouho.
Musíme se otevřít světu. Ještě nikdy v dějinách nebyla na oddělení jedněch lidí od druhých postavena zeď, ať již jen administrativní anebo reálná, která by nakonec nepadla.