Co se to u nás vlastně děje? Obtížně se k tomu, co se odehrává v nejvyšších patrech moci, zaujímá stanovisko, obtížně se to sleduje – a člověk se brání nahlas vyslovit závěry, které z uveřejňovaných skutečností docela logicky plynou. Především ten, že totálně zkorumpované jsou už i ty orgány, ve kterých ještě včera viděl jakousi záruku boje proti korupci.
Máme před sebou desítky stran odůvodnění neodůvodnitelného. Po takovémto zdůvodnění a vysvětlení jsme sice volali, ale vlastně taky jen z bezradnosti. A mohli jsme čekat to, co se stalo, totiž že když bude dokument pana státního zástupce ležet na stole před námi, nic nového se z něj nedozvíme (a nejen proto, že polovina elaborátu je začerněná, někdy tak komicky, že stejně poznáme, čí slova se citují – ale jinde jsou černočerné celé stránky). Především jsme se nedočetli odpověď na otázku, která je zcela klíčová, totiž jak mohly odpovědné a profesionální orgány cosi čtyři roky vyšetřovat coby trestný čin, aniž by si přitom všimly, že – aspoň podle nyní zaujatého stanoviska – trestný čin se nestal a ani se stát nemohl. Někdo možná čekal, že si přečte o jakémsi faktu, který se právě teď zcela nečekaně objevil a vedl ke změně „právního názoru“ (musím to psát v uvozovkách) pana státního zástupce a jeho nadřízeného – ale nic takového v tom papíru není (ledaže by to tam bylo, jenže začerněné...). Takže musíme – rádi neradi – učinit jediný možný logický závěr, totiž že ke změně „právního názoru“ vedlo cosi jiného – cosi jiného, než cokoli, co mohlo vyplynout z vyšetřování.
Prezident republiky o změně „názoru“ věděl, ještě než byla vyhlášena; to posiluje podezření, že veřejně známá část dění není podstatná, že to rozhodující se odehrává kdesi v zákulisí; v zákulisí tak hlubokém a temném, jak scéna z muzikálu Fantom opery...
Zdá se, že nejvyšší státní zástupce a jmenovec pana prezidenta se v tomto zákulisí nepohybuje. Jinak by mu prezident přece nevzkazoval (i s rizikem, že v očích aspoň některých svých spoluobčanů se takovým vyhlášením ještě víc zesměšní), aby se neobtěžoval, že pokud by snad vrátil stíhání Andreje Babiše a jeho spolupracovníků a příbuzných zase do hry, on použije své pravomoci a všechny je omilostní.
Nicméně uvidíme. Bylo by jistě krásné (ale zní to už jen jako nějaký „právní sen“), kdyby nejvyšší státní zástupce obnovil stíhání, prezident sice stíhané omilostni, ale ti milost odmítli a proběhl by soud...
Soud - snad nezávislý.