Ano, ještě ho sleduji. Ale je to pro mě čím dál tím obtížnější. Jeho ustaraná tvář s brejličkami posunutými ke špičce nosu mě děsí – zvlášť, když si uvědomím, na kolik lidí a jak tento image zabírá. A naděje není ani v příštích volbách, grafy různých agentur ukazují to samé: sloupek podpory pro hnutí ANO se tyčí na začátku jako menhir a za ním se paprčí různé menší sloupky, tu mají víc piráti, tu ODS, pak komunisti, ČSSD – a drobotina středopravicových stran, z nichž některá občas vystrčí hlavu nad hladinu pěti procent jako tonoucí, jenž bojuje o život...
Už bych chtěl zavřít oči a strčit hlavu do písku. Jako mnozí. Ale ještě se snažím to všechno sledovat. A komentovat. Občas z toho člověka vypadne cosi rozumného, jako když řekl, že parlamentní volby ve Velké Británii byly de facto tím druhým referendem o brexitu, po kterém mnozí volali. Občas si něco neuhlídá, jako když jeho squaw šaškuje s floristou (právě s floristou!) převlečeným za kněze a posmívajícím se chudým lidem. A hlavně vidím, jak premiér této země pokračuje ve svém úsilí proměnit Českou republiku ve středoasijský stát.
Co to bylo, to odvolání šéfa Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) Dušana Navrátila? Současně pochválit, jak dobře je NÚKIB vybudován (to se nedá popřít, zejména zahraniční renomé NÚKIB je na českou instituci mimořádné) – a současně odvolat muže, který jej vybudoval, jako neschopného? Nikdo z nás, normálních smrtelníků, do toho nevidí, ale toto odvolání vzbuzuje pachuť čehosi podivně ošklivého podobně jako krok státního zástupce Šarocha, když zrušil trestní stíhání ve věci Čapí hnízdo. Andrej Babiš Dušana Navrátila odvolal téměř na den přesně rok poté, co se mu nelíbilo varování NÚKIB před čínskými elektronickými firmami. (Koho by dále odvolal, kdyby nebylo demonstrací Milionu chvilek pro demokracii?) Neříkám, že je to tak, nevím nic o tom – ale člověka to napadne, jestli premiér není uplacen firmou Huawei, až tak, že na bezpečnosti České republiky mu vůbec nezáleží. A celá vláda s ním. Jedno je jisté, že Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, instituci v současném světě potřebnou jako máloco, současná vládní koalice nemá ráda a dusí jej nedostatkem peněz a omezenými pravomocemi.
Nevadilo by mi, že neznám zákulisní mechanismy moci, ty přece nemohou být nikdy docela veřejné, jen kdybych mohl mít pocit, že lze té moci alespoň přibližně, alespoň trochu, alespoň v něčem důvěřovat. Ale takový pocit nemám.