Stará paní si postaví nákupní vozík k regálu – a trochu s obtížemi, protože musí hlídat hůlku, která jeví tendenci stále jí padat, nakládá do vozíku jeden pytlík mouky za druhým; postupně deset. Co s nimi bude dělat? Když viděla, že se na ni koukám, ještě zrychlila – a hned pak vyrazila za další akvizicí, zastavila se u rýže...
V Česku dodnes nebyl diagnostikován ani jeden – ani jeden! – případ oné obávané nové virové nemoci – ale to nevadí, sociální sítě šílí. Státní hmotné rezervy nestačí uživit národ. Co bude? Přijde virus a zbaští nám všechny potraviny, počínaje těstovinami. A samozřejmě už je tu i „zaručená zpráva“, že dotyčný virus byl vypěstován v tajných laboratořích v USA – přiznám se, že tuto zprávu (jako jedinou!) jsem čekal a nemohl jsem se dočkat, až přijde... Ale americké laboratoře už jsou obehrané, jako nejvíce inspirativní (a hodné následování!) se ukázaly televizní záběry na prázdné regály v čínských městech. Společnost, ve které žiju, blbne, blbne a blbne stále víc. Myslím, že to je největší nebezpečí a ohrožení.
Předseda vlády pořádá tiskovou konferenci, na níž nebezpečí vyvrací tak intenzivně, že tím, zdá se mi, ještě posiluje paniku. Ministr zdravotnictví sype údaje z rukávu (kašlat se má teď do rukávu!). V Česku máme 1139 infekčních lůžek (už vidím, jak se v něčích očích rychle plní jedno za druhým!). A když, tak během 12 hodin aktivujeme tajnou, ukrytou vojenskou nemocnici v lesích Těchonína...
Panika, která propukla v nezanedbatelné části české společnosti, nemá nic společného s normální rozumnou opatrností a péčí o zdraví. Jistě, je to u mnohých lidí hypertrofie sebelásky a kultu vlastního těla... Ale, rád bych se mýlil, rád bych, aby tato spekulace byla mylná, je to ještě něco navíc. Zdá se mi, že se u nás některým lidem vede lépe, než jsou schopni mentálně zpracovat. Nemají žádné existenční starosti, jsou zdraví – a ze všeho nejvíc jim chybí vzrůšo, příběh, dobrodružství, drama. Studenti na soukromé škole, vysoké škole nízké úrovně, kde jsem vydržel pár let učit, nic nečtli a z filmů sledovali jen horory, ovšem takové ty horory, které se v běžných televizích neobjevují ani po půlnoci.
Vybavila se mi jedna vzpomínka. Vyjádření pamětníka při některém dávném, snad padesátém výročí vzplanutí První světové války. Slyšel jsem jsem to tehdy v rakouském rozhlase – a zapůsobilo to na mě silně, o to víc, že tehdy, v době hlubokého komunismu, to bylo skutečně cosi neuvěřitelného. Dnes už to chápu. Pamětník řekl, že ty ostatní příčiny ponechává historikům, ale podle něj jednou z příčin vypuknutí války byla – nuda. „Die Wiener Gesellschaft langweilte sich vor dem Ersten Weltkrieg bis zum Tode,“ řekl doslova, „vídeňská společnost před první světovou válkou se nudila až k smrti.“