Vládnout v moderní složité společnosti je těžké – ovšem vládnout v nějaké těžké, krizové situaci je paradoxně snadnější; čím těžší a složitější je situace, tím snadnější je vládnout: vladař se může vykašlat na tisíce složitých souvislostí a může – dokonce musí! – přijímat jasná a rychlá a jednoduchá řešení. A společnost je mu za ně vděčná, očekává je od něho, včetně věcí jinak nepopulárních. V krizi také vzrůstá ochota lidí podřizovat se nařízením. Takže někdo musí být supersuperlempl, aby nedokázal vládnout v jasné a přehledné, jednoznačné krizové situaci.
V Česku se stalo.
Předseda vlády Andrej Babiš tak dlouho hrál na několika strunách několik různých melodií – energický lídr, který se právě že nebojí přijímat zásadní opatření, ale postará se sám o všechno, i chybějící roušky osobně doveze – a taktéž tatíček, který ruší zbytečná opatření – a veliký státník, milovaný národem, který (ať již se státní vlajkou za zády anebo bez ní) pronáší apely a napomenutí – až už mu většina lidí neuvěří ani pozdravení.
Národ si hledal jinou silnou postavu. Na chvilku to byl předseda ČSSD Jan Hamáček v slušivé červené mikině, potom byť vysmívaný, přece jako autorita přijímaný ministr zdravotnictví Roman Prymula – a? Kdo dál po „vyšehradské kauze“?
S velkým fóršusem důvěry nastoupil do úřadu Prymulův nástupce Jan Blatný. O jeho první tiskové konferenci jsem napsal, že mi připadala jako docela ostrá kritika premiéra Babiše a předchozího způsobu vládnutí: a taky že jo! Když jsem to psal, ještě jsme netušili, ani já, ani pan premiér, že nový člen vlády v době, kdy zase on netušil, že bude členem vlády, podepsal prohlášení Milion chvilek pro demokracii... Tak tohle je přece typický český osud: někdo někoho odsoudil a veřejně – svým podpisem – vyjádřit přesvědčení, že by neměl vládnout, ale když dostal příležitost, rychle naskočil do jeho vlády. A ovšem, potom se musí lhát, prohlašovat, já jsem tu Antichartu, pardon, Milion chvilek nepodepsal… Ale nakonec, když už to jinak nejde, nesporné faktum přiznat. Jistě si budou Blatný s Babišem rozumět a dobře se jim spolu povládne.
Ostatně Jan Blatný už se ukázal jako Babišův dobrý žák. (Učí se rychle.) Stačilo několik mediálních nářků prodejců chvojí a svíček, když policie, zcela v souladu s platnými nařízeními, maloobchodníky s tímto sortimentem před Dušičkami vykazovala od hřbitovů – a už tu byla změna pravidel a veškeré pietní zboží se najednou prodávat smí, a to i v neděli, jakkoli jinak je v neděli nově zakázáno prodávat i chleba – a potraviny, a dokonce je, i v neděli, dovoleno prodávat taktéž náhrobky a vůbec kamenné zboží, ačkoli, řekl bych, tenhle pietní sortiment se tak snadno nezkazí jako květiny a chvojí… Ale když už, tak už, když ode zdi ke zdi, tak ode zdi ke zdi, tak jsme si na to zvykli.
Mezitím stačil nový ministr zdravotnictví vytvořit ještě jedno faux pas, tentokrát odborné, když se ukázalo, že neví tak docela přesně, co je to reprodukční číslo. Ale proč by to měl vědět? Je přece ministr, ne epidemiolog!
Zatím ještě v pozici, kdy se mu všechno odpouští. Sto dnů hájení pro nového člověka v úřadě? To v krizi neplatí, hájení je delší. Národ přece potřebuje lídry.