Nejvyšší složky ruské společnosti byly již od 17., 18. století v západní Evropě jako doma – tedy na atraktivních místech, v Paříži, ve Švýcarsku, u moře v Itálii, v Římě či v českých lázních – ne už tak v Manchesteru, Sársku, Porýní-Falcku anebo v Ostravsko-karvinské pánvi; ovšem masu obyčejných lidí, ať již mužiků nebo soudruhů, ruská vládnoucí vrstva vždycky udržovala v co největší izolaci od evropských myšlenek a vlivů, ať již těch pozitivních, nebo negativních. A při nedostatečném kontaktu s celým prostředím se může pak jednotlivá přejatá teorie rozšířit a rozvinout jako neštovice mezi indiány: specifický případ komunismu…
Evropa dnes odsekává ruské oligarchy i ruský stát od jejich majetků bezpečně, tedy s využitím evropských právních jistot, které doma nemají, zaparkovaných v Evropě – a ruští držitelé moci se s velikým úsilím a žel úspěšně snaží izolovat občany Ruské federace od informací o tom, co se odehrává za hranicemi. Blokují zdroje na internetu, hrozbami ukončují zpravodajství nezávislého rozhlasu a televize…
Ovšem bez informovanosti se nic k lepšímu nezmění. Informace jsou klíč ke všemu. Ale i s dobrou informovaností celého národa by to byla cesta na dlouhou dobu. Na dvě tři generace
„Já myslím, že oligarchové si to líbit nenechají a Putina svrhnou,“ slýchávám v poslední době vyslovovat často s nadějí v hlase. Jako by se odchodem jednoho diktátora mohlo změnit něco podstatného. Ne Putin stvořil současné Rusko, ale současné Rusko stvořilo Putina.