Pořád teď slyším o umělé inteligenci. Dívám se na obrazy, které „namalovala“ umělá inteligence – dobře, na některých je silně poznat, čím ji krmili, je to takový pokažený Vincent van Gogh, ale jiné jsou docela zdařilé, abstraktní i realistické; ajťák se chlubí, že si zadal večer pohádku na usnutí pro synka – a synečkovi se pohádka líbila a hned usnul… Počítače dovedou psát básně (to by nebylo tak těžké) – ale i televizní scénáře – a některé příběhy, které slyšíme, jsou téměř (nebo spíš: úplně) neuvěřitelné. Například: znáte, samozřejmě, takové ty testy, které mají znemožnit, aby se někam dostal robot – musíte odklikat cosi různě nepravidelného anebo subjektivního. Tak když to uviděla umělá inteligence a pochopila, že tímhle testem by neprošla, obrátila se na jednoho člověka, který pomáhal, aby to odklikal za ni. A když se člověk ptal, proč to po něm chce, umělá inteligence se nepřiznala, že je umělá inteligence…
V pořadu České televize Události, komentáře, dnes (24. 3. 2023) mluvil redaktor Petr Koubský, člověk, který je pro mě snad největší autoritou ve věcech „počítačosféry“ kolem naší Země: má obrovské znalosti, soustavně sleduje vývoj – umí věci vysvětlovat srozumitelně i pro laiky a nepodléhá snadno hysterickým šidítkům a trendům. Tak Petr Koubský upozornil na to, že víme, jak umělá inteligence funguje, ale nevíme dost o tom, jak je sama v sobě, uvnitř, uspořádaná – lidstvo tedy skutečně stvořilo cosi, čemu samo do hloubky nerozumí! A Petr Koubský použil srozumitelné, působivé přirovnání: „Neznáme přesně, jak jsou ta kolečka uvnitř poskládána; není tedy mistr Hanuš, který by mohl sáhnout do orloje, který by věděl kam, a mohl orloj zastavit…“
To aby se člověk bál! Už někdy v osmdesátých letech jsem četl takovou divnou povídku, nevím už, kdo ji napsal: je daleká budoucnost, lidstvo propojilo počítače z celé galaxie a největší odborník na počítače položil otázku, kterou si lidstvo klade od počátku: „Existuje Bůh?“ Počítač odpověděl: „Ano, od této chvíle už existuje Bůh.“ Největší odborník na počítače pochopil, co se stalo, a pokusil se spojení počítačů vypnout, ale super super super počítač ho elektrickým výbojem srazil k zemi…
Ponechme pro tentokrát stranou, že autor povídky měl představu o (možném) Bohu jako o někom mocném, ale ne zrovna přátelském, a uvědomme si, že umělá inteligence nemá tělo, není to žádný Golem, který mohl chodit, kudy chtěl: je závislá na elektřině… Stačí jeden skutečně pořádný blackout, plus porucha záložního zdroje (což se, mám za to, lehce může stát) a i ta nejchytřejší umělá inteligence není o nic inteligentnější než hromada elektronického šrotu…
A když se Evropa, jak tak vývoj k tomu spěje, nakonec zbaví elektřiny z jádra i ze všech fosilních zdrojů, bude umělá inteligence, včetně maleb, pohádek a básní, záviset na tom, zdali zafouká větřík...