„Podívejte se, pane kolego, na tuhle fotografii. Vidíte, jak krásně kvete jablůňka, kterou jste mi daroval?“ řekl prý Si Ťin-pching (prezident Čínské lidové republiky, 1412 milionů obyvatel) Miloši Zemanovi (prezidentovi České lidové republiky, 10 milionů obyvatel). Čínský prezident se s tím českým sešel, ale na zahrádku ho nepozval, měl mnoho jiných starostí. Mezi hosty konference o nové hedvábné stezce bylo sice málo hostů s tak obdivným vztahem k Číně, ale nemálo důležitějších...

Číst dál...

Bomby, téměř ve stejný okamžik, explodovaly v den největšího křesťanského svátku v katolických kostelích a v luxusních mezinárodních hotelích a následně zasáhly dva atentáty ještě vyšetřující policejní orgány. Není těžké usoudit, zatím jen spekulativně, co mohlo spojovat dvě na první pohled tak rozdílná prostředí, jako jsou drahé luxusní hotely a kostely.

Číst dál...

Takže: co se vlastně stalo? Velká Británie dostala od mimořádného summitu Evropské unie další čas. Může zůstat členem unie ještě půl roku, až do 31. října 2019. Ale na vlastně ten další čas? I takové vcelku seriózní médium, jako je server Hospodářských novin, hlásí: „Důvodem posunutí data brexitu je fakt, že se britští politici stále nejsou schopni domluvit, za jakých podmínek by jejich země měla z unie vystoupit.“ Ale to přece není pravda, nýbrž jasná, krystalicky čistá lež!

Číst dál...

Někomu by mohlo připadat jako paradox, že když se na sjezdu ANO ucházel o funkci předsedy jediný člověk, viděl jsem v tom důkaz nedemokratického, vůdcovského charakteru hnutí ANO, ale totéž na sjezdu STAN mi nevadí; ale není to paradox: zatímco Andrej Babiš si už hnutí ANO zformoval tak, že kdyby z jeho čela odešel, splasklo by brzy jako medúza na suchu, sjezd STAN zvolil nového předsedu – a ten předchozí přitom nejen zůstává členem hnutí, ale je i jedním z místopředsedů...

Číst dál...

Víte, co je to irská pojistka? Ano, že jako mezi Irskem a Severním Irskem nebude fyzická hranice, s celníky a závorami, nýbrž jen jakási virtuální hranice. Ale proč se tomu říká pojistka? Proč Evropská unie, která je jinak schopná renegociovat jakékoli rozhodnutí, opakovaně změnila své základní dokumenty a jedná s kdekým – najednou v případě Velké Británie tvrdošíjně odmítá modifikovat, co se jednou dohodlo a co se ukázalo jako nepřijatelné pro zákonodárný sbor druhé strany?

Číst dál...