Není podstatné, že vítěz francouzských prezidentských voleb Emmanuel Macron nemá ještě ani čtyřicet let, není rozhodující, že není členem žádné z velkých francouzských politických stran – ostatně posloužil si jednou z nich při startu své politické kariéry; není podstatné, že jeho současné politické hnutí vzniklo teprve nedávno a nemá ani pevné členství, jen sympatizanty. Podstatné je, že Macron je součástí francouzského mocenského establishmentu. Struktury, která se pne přes různé politické strany, pravé i levé, zahrnuje rozhodující část ekonomiky a velká veřejnoprávní a soukromá média i policii a justici...
Když se někdo této struktuře znelíbí, dokáže ho zničit, semlít, zlikvidovat (a to v případě potřeby i doslova). Francoise Fillona, ačkoliv je členem etablované politické strany a byl i předsedou vlády, byl touto strukturou vyhodnocen jako někdo, kdo se nesmí stát prezidentem. Mohl establishmentu léta sloužit, třeba i ve vysoké funkci – ale ve francouzském politickém systému s rozhodující mocí prezidenta prostě nesměl se svými skutečně konzervativními názory a s praktikovaným katolicismem stanout na špici.
Marine Le Pen, ačkoli také (zatím?) není součástí establishmentu, dokonce se snaží hlava nehlava, rozumně i nerozumně (to druhé většinou) prezentovat se co nejvíc odlišně od establishmentu, pro něj není ani zdaleka tak nebezpečná jako Francois Fillon: otázka zněla, o kolik desítek procent Le Penová prohraje ve druhém kole – a bylo jisté, že prohraje, v tom se shodovaly jak průzkumy preferencí (tentokrát jim to vyšlo), tak hlasy znalců a analytiků.
Nebezpečný pro systému není křikloun, i když posbírá hlasy nespokojených voličů – nebezpečný je, kdo může přinést skutečnou alternativu. Ten, kdo má program.
To, jak francouzská justice náhle zapomněla na všechny své opatrnické zvyklosti a vystartovala po Francoisi Fillonovi jak lovecký pes, jsme komentovali a dokládali na příkladech i ve Skleněném kostele. A k tomu zněl jednohlasý sbor hlavních médií, která hovořila o Fillonovi jako o zločinci: bez rozsudku, bez důkazů, jen s nedoloženými a zčásti evidentně lživými obviněními.
Jak velká je moc establishmentu nad myšlením obyčejných Francouzů, ukazuje, že Francois Fillon – před začátkem této kampaně jednoznačný favorit voleb – nakonec s velkým vypětím sil uhrál jen prohru těsně před branami druhého kola.
Emmanuel Macron nic nezmění.
Staré průmyslové oblasti budou dál upadat a výroba se bude dál stěhovat do zemí s levnější pracovní silou, bohatí budou bohatnout i střední třída si bude užívat života, ale rozlehlé periferie měst i tradiční zemědělské oblasti budou dál trpět nezaměstnaností a nedostatkem perspektiv, sociální dávky tam ovšem dál poplynou a hlady nikdo neumře. Jen když se zvedne beznaděj a začnou hořet auta, policie zakročí.
Obrovské nasazení bezpečnostních složek a výjimečný stav v zemi – doufám – přece jen utlumí, i když nezlomí hrozby islámského terorismu a vládní sociální inženýrství bude dál usilovat o rozvrácení posledních normálních lidských vztahů, než zazní polnice z Apokalypsy a nastane konec časů.