Podle průzkumů, nevím, jak seriozních, se prý asi polovina občanů ČR nechce nechat očkovat proti novému koronaviru.
Nejsem lékař, nejsem přírodovědec, nejsem zákonodárce; na vývoji vakcíny se nepodílím, ani jej nemám možnost kontrolovat, ani na způsob a délku testování očkovací substance nemám vliv, a dokonce ani na její distribuci…
Jako prostý občan jsem zcela vydám do rukou těch, kdo o vakcíně a o jejím použití rozhodují.
Stejně tak jako jsem vydán do rukou mocných struktur moderní společnosti i ve všem ostatním, včetně vody, kterou piju, a vzduchu, který dýchám, v zásobování elektřinou, plynem, audiovizí, informacemi, v užívání sociálních sítí, v tom, jak funguje zdravotnictví, finančnictví, měna, banky, celá ta spousta karet, které mám v peněžence, a zákonodárství a obchodní vztahy – a všechno. A vždy mám jen dvě možnosti: přijmout podmínky, na jejichž ustanovení jsem měl vliv jen maličký anebo žádný, či nepřijímat: ani telefonní signál, ani vodu z veřejného vodovodu, ani elektřinu, ani potraviny v supermarketech. Současná společnost stojí více než kterákoli v dějinách na důvěře: na důvěře, že příslušné orgány kontrolují množství škodlivých látek v potravinách a limity pro jejich výskyt že stanovují odpovědně, že do vody nepronikne jed, že orgány činné v trestním řízení fungují, takže stane-li se, že v nemocnici působí úchyl zabíjející nemocné, nakonec se na to přijde a ten člověk skončí ve vězení, a tak riziko pobytu ve zdravotnickém zařízení není větší než chůze po ulici, kde mě může zabít opilec za volantem – že kriminalita, která byla vždy, a je svým stylem i u zvířat, nepřesáhne mez, a že firmy, které mají na dlani počítač a telefon, které denně používám, nezneužijí jinak než pro své obchodní zájmy informace, které o mně mohou sbírat (a beztak sbírají); že vláda mé země mě nebude podle chování na sociálních sítích identifikovat a pomocí všudypřítomných kamer ve městě odchytávat a zabíjet či posílat do převýchovných lágrů, jako je to v Číně, že politické síly se navzájem kontrolují, a tak se dá mluvit o demokracii a já můžu nějak normálně žít... A stejně je moderní společnost založena i na sebedůvěře. Na mé důvěře v sebe samého, že mám ještě zdravý rozum a ubráním se manipulaci vlády i Zuckerbergova Facebooku a domácích i cizokrajných monster na internetu, ano, že prohlédnu před volbami finty stran a odhadnu dobře zákulisní moci za nimi...
Pokud se v některých vrstvách společnosti tato důvěra i tato sebedůvěra rozvalí – a už jsme svědky, že se to v některých prostředích i mezi křesťany děje, a odmítání očkování je toho příkladem – je to tragédie.
Nedávejte se očkovat, pokud věříte, očkovací látka nebyla dostatečně vyzkoušena, či pokud si taky myslíte, že „oni“ nám všem chtějí změnit DNA, nebo že cílem je vyhubit staré lidi, aby jim „oni“ nemuseli vyplácet důchod. („Kdo jsou to ´oni´“, ptám se v takové chvíli vždycky. „No vláda,“ slyším nejčastěji. „Ale vládu jsme si přece zvolili my sami.“ „A přece byste ještě nevěřil na volby, to je všechno zmanipulovaný, já k volbám nechodím.“) Zvyšte si riziko, že onemocníte, a třeba i s těžkým průběhem nemoci, že umřete – ale vězte, že pokud jste se rozhodli takto nedůvěřovat společnosti, lékařům i svému rozumu, který nám říká, že ani ten nejhorší vládce nemá zájem hubit své poddané, tak jste prohráli schopnost žít v moderní společnosti.
Ještě dřív, než se tato společnost – třeba – rozvalí jako celek, což samozřejmě může nastat. Ale já myslím, že poznáme, pokud by se to stalo. Zatím tomu tak není.
Nemám důvod, proč bych se nedal očkovat.