„Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti a stlali je na cestu. Zástupy lidu, které šly před ním i za ním, volaly: Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně! Hosana na výsostech!“ (Mt 21, 8–9.) To bylo na Květnou neděli. A na Velký pátek: „Všichni volali: Na kříž s ním! (Pilát) namítl: Co však špatného udělal? Oni však křičeli ještě více: Na kříž s ním!“ (Mt 27, 22–23.)
Vždycky jsem si říkal, kolik asi bylo těch, kteří jednou volali Hosana! a podruhé Na kříž! – jaký byl asi překryv mezi těmito dvěma davy lidí... Přesně to nevíme, ale můžeme předpokládat, že nějaký ano.
Lidé snadno podléhají davové atmosféře. Zvlášť, když k nespokojenosti a negativní emoci i ke kritice liknavosti vlády jsou, jako v současné České republice, reálné důvody.
Před půl rokem, v únoru 2022, zaplnilo Václavské náměstí v Praze množství lidí, kteří vyjadřovali solidaritu s napadenou Ukrajinou – a v sobotu 3. září bylo totéž Václavské náměstí plné lidí, kteří tleskali požadavkům na neutralitu a vystoupení Česka z NATO (v době, kdy jiné země ruší po desetiletí pěstovanou neutralitu a do NATO se chtějí dostat), na vystoupení z Evropské unie (v době, kdy se o členství v tomto společenství snaží, přes všechny možné výhrady, jaké jen člověk vůči EU může mít, celá řada zemí) i protestu proti „ředění českého národa Ukrajinci“, což už je jasně nenávistný, rasistický a přímo fašistický požadavek.
V únoru zaplavily Václavské náměstí ukrajinské vlajky, v sobotu vlajky české – ale ty nebyly na místě. Bez ohledu na to, co si desetitisíce přítomných přály a myslely, ve skutečnosti volaly po zrušení nezávislosti České republiky a její podrobení východní nedemokratické mocnosti – co jiného je v této době požadavek na přímý, individuální, tedy mezinárodně nekoordinovaný odběr plynu z Ruska?
Na sobotní demonstraci vystoupila řada řečníků různého zaměření, netroufl bych si je všechny označit za vědomé exponenty cizích zájmů, ale už jen to, že byli ochotni postavit se na stejnou tribunu s programovým stalinistou (a kandidátem neparlamentní KSČM na prezidenta republiky) Josefem Skálou mi dává právo, označit je, a to všechny, za nepřátele demokracie.
Organizátoři byli schopni svolat rychle velikou a spontánní demonstraci. To svědčí o dvojím: o skutečné frustraci v obyvatelstvu a o dobře organizované síle, která s touto frustrací profesionálně manipuluje.