Doba stanovená zákonem pro svolání ustavujících schůzí městských & obecních zastupitelstev se krátí, a tak k nám přicházejí zprávy z nejrůznějších měst o složení koalic a o podpisech koaličních dohod.
Heslo Andreje Babiše, že letošní volby jsou referendem o Fialově vládě, se jasně obrátilo proti němu při hlasování o Senátu. Ale stalo se tak, i když jiným způsobem, vlastně i ve volbách do zastupitelstev municipalit. V komunálních volbách, na rozdíl od těch senátních, bylo ovšem ANO úspěšné, nikde ovšem natolik, aby mohlo vládnout bez koaličních partnerů. Co si má myslet ideově upevněný volič ANO, Andrejem Babišem indoktrinovaný v tom smyslu, že politici všech pěti vládních stran jsou ti nejhorší lidé na světě, když najednou vidí, jak se v jeho městě ANO sdružuje právě s politiky těchto stran, aby se s nimi, i když třeba i za účasti nějakého místního lokálně vlasteneckého uskupení, podělilo o moc na radnici? Jistě, takové koalice byly časté i předtím, jenže až před těmito volbami Andrej Babiš vybičoval svoji agresivní rétoriku proti ODS, STAN, TOP 09, KDU-ČSL a pirátům.
V malých obcích to ovšem není problém, ve většině z nich žádná z vládních stran v komunálních volbách nekandidovala, případně někde na Moravě jen lidovci, a obsazení postů na radnici bylo většinou jasné hned navečer druhý volební den, zato ve větších městech představovalo nalezení funkční většiny v zastupitelstvu nejednou složité sudoku, přičemž většinou platí, že čím má město více obyvatel a tím i více zastupitelů, tím je sestavování radniční koalice obtížnější – a ve výsledku také leckdy překvapivější.
Ovšem ne vždycky. V Ostravě je dominance Tomáše Macury z ANO tak výrazná, že skoro nikdo nepochyboval o tom, že právě on bude sestavovat koalici a obhájí křeslo primátora. I v Plzni bylo vymalováno za pár hodin – či snad za pár desítek minut – po uzavření volebních místností, když zatímco vítěz voleb oslavoval se sklenicí šampaňského v ruce za skandování „primátor, primátor,“ jinde už stisky rukou stvrzovaly koalici – také sestavenou bez ohledu na vládní / protivládní příkop – která se obešla bez vítěze voleb.
V Brně se staronová vítězka Markéta Vaňková (ODS) pokusila o klidné vládnutí bez opozice, když do koalice pozvala všechny relevantní politické síly; v těžké době je třeba ke správě města klid, říkala. Na námitku, že takto široká koalice nebude stabilní, odpověděla realita již velmi brzy: v příhodné chvíli mezi volbami a podpisem koaliční smlouvy vypukl nový korupční skandál a mezi obviněnými nezastoupení piráti se rozhodli, že dohodu s ostatními stranami nepodepíší…
A zcela zvláštní příběh je hledání většiny v Praze, kde by podle výsledků voleb měla být pravicová koalice bez ANO k mání snadno jak houska na krámě – leč ono ne. Pro někoho, kdo jako já není seznámen se zákulisním děním, se celá bláznivá pražská zápletka jeví tak, že o sobě křísly dvě tvrdé – a velmi ješitné hlavy: Bohuslava Svobody (ODS) a Zdeňka Hřiba (Pirátská stran).
Co říci závěrem? Je nějaká pointa z povolebního politického hemžení? Je – a docela smutná. Buďme vděční, že máme volby, buďme rádi, že máme politické strany, děkujme Bohu, že máme politické vyjednávání. Nic z toho není samozřejmé.