Patřím mezi ty, kterým už nestačí prostá volební účast ani sledování výsledků na netu a v televizi. Podařilo se mi přesvědčit svou drahou polovičku a společně jsme vyrazili do pražské Občanské plovárny. Plovárna stojí těsně vedle Strakovy akademie a na Pražský hrad to také není daleko. Na plovárně, kde už se dávno neplave, se sešel volební štáb týdeníku Echo a podcastu Insider.
Bylo to jako při sněmovních volbách v roce 2021 – Andrej Babiš dlouho vedl a tento razantní nástup si udržoval do samého konce, kdy došlo na sečtení velkých pražských okrsků a jeho náskok se začal zmenšovat – až zmizel úplně...
Už existuje moratorium na zveřejňování průzkumů volebních preferencí, takže se už (legálně) nedozvíme, jak pondělní osvobozující rozsudek Městského soudu v Praze v kauze Čapí hnízdo pohnul s šancemi kandidáta Andreje Babiše ve volbách prezidenta České republiky. Dozvíme se to až v sobotu z volebních výsledků...
Nejsvětější Jméno Ježíš – říká nám dnes liturgický kalendář; to jméno je sice nejsvětější, ale nezávazné; Nejsvětější Jméno Ježíš je totiž pouze nezávazná památka. Racionalistická teologie si s tímto svátkem nevěděla příliš rady; jako by se řídila slovy ze Shakespeara: „Co je to jméno? Snad ruka, nebo noha?“ Racionalističtí teologové samozřejmě věděli, že něčí jméno rovná se on sám – ale to víc se jim tento svátek jevil jako zbytečný a při liturgické reformě po 2. vatikánském koncilu jej zrušili...
Propadli jsme falešnému pocitu, že nám vlastně o tolik nejde. Příliš nás netrápí četné dezerce z našich řad, byť se jedná o naše děti, jsme vlažní, své fyzické zdraví ceníme vysoko nad zdraví duchovní. A přitom jde o duchovní bytí a nebytí...
„Co se divíš? Pan papež je profesor!“ usadila mě jednou manželka, když jsem nahlas obdivoval, jak Benedikt XVI. v kázání vysvětlil teologickou otázku, kterou jsem se do té doby trápil. Ovšem: profesory teologie původně byli i Jan Pavel II. a František, o předchůdcích nemluvě. Ale od Benedikta XVI., od jeho slov a gest, se tohle povolání odpárat nedá...
Velmi mě zaujal článek pana Tomáše Valera 🙂 Fakt dobrý! Rozeslal jsem mnoha lidem... Vybavil jsem si vlastní vzpomínky. Když nás soudružka učitelka informovala o jakési aktualitě, přihlásil jsem se a namítl, že na Hlasu Ameriky to viděli jinak. Vzpomínám si i na Peťu, který měl kolizi se soudruhem ředitelem, který mu strhnul z krku křížek. Peťa ihned ubalil řediteli baňu, až mu „přehazovačka“ přeletěla na druhou stranu. Tím ovšem Peťa na učňáku skončil…
