Pojem štěstí je matoucí a neměli bychom ho používat, alespoň tehdy ne, když mluvíme o Bohu a náboženství. Štěstí rovná se: úspěch v zaměstnání – mraky peněz, vila, daleké cesty, atraktivní partner/ka a samozřejmě hodně zdraví, mít chytré děti. Anebo, otočme list, jiné štěstí, štěstí ve smyslu mír a duševní pohoda, vyrovnaný život v dostatku, ale ve skrovných materiálních poměrech...
Pro svůj sjezd, kterým vstoupila do nového roku 2020, si KDU-ČSL vybrala hotel Ambassador na pražském Václavském náměstí. A režie přenosů České televize nabízela častěji celkový pohled do sálu: atmosféra pozdně secesní pražské architektury, výrazu životního stylu bohaté české buržoazie krátce před první světovou válkou, má pro nás dnes téměř neodolatelné kouzlo...
Chtěl bych jen ve vší skromnosti připomenout, že Království Boží je jako kvas, který má prokvasit celý svět. Zatím spíš svět proniká do Církve a celou ji prokvasí. Nedivíme se, že na faře je kavárna, ale kdyby třeba v kavárně byla kaplička nebo jen výklenek s duchovní soškou, my sami křesťané bychom to určitě odsuzovali...
Farní kavárna? Co se skrývá za tímto, pro nezasvěcené jistě divným a velmi matoucím pojmem? Typická česká farní kavárna, to není skutečnost komerční, nýbrž... Nýbrž jaká? Není to profesionálně vedený podnik, kde by si farnost vydělávala na svůj provoz...
Jan Zahradníček zemřel dne 16. prosince 2019 ve věku 71 let, Čestmír Hofhanzl 5. ledna 2020 v 78 letech, Sir Roger Scruton 12. ledna 2020 ve věku 75 let a předseda Senátu Parlamentu České republiky Jaroslav Kubera ve věku 72 let. Byli možná rozdílní, měli rozdílnou životní dráhu, ale spojovalo je, že ve veřejném životě hájili svobodu a konzervativní hodnoty, každý, abych tak řekl, ve svém žánru...
Píší se různé „Bible pro jedenadvacáté století“, ve kterých – když to jen trošku přeženu – se slovo „král“ překládá slovem „oligarcha“ a bibličtí Židé se nechávají cestovat shinkansenem. Nechci moc zesměšňovat – už tak někdy dost komické – snahy o aktualizaci biblických reálií: úmysl jejich autorů je jistě upřímný; ale o reálie, které by odpovídaly naší každodenní skutečnosti, přece vůbec nejde...
Tak mám zase jednou krizi. Myslím krizi jako politický komentátor (o ostatních krizích pomlčím). Už několikrát jsem se pokusil napsat komentář o poslankyni Heleně Válkové. Ale komiksový seriál „Helena Válková a lidská práva“ dodával do veřejného prostoru stále nové a nové udivující epizody rychleji, než jsem na ně dokázal adekvátně reagovat...
