Celá společnost vře a bublá otázkou, kdo bude zvolen hlavou státu, který kandidát má kolik šancí a jak vycházejí průzkumy. Přiznám se, že mi na tom nezáleží, je mi úplně jedno, kdo bude prezidentem České republiky, pokud jím nebude nějaký nový Miloš Zeman – ale to, jak se vše jeví, tentokrát nehrozí...
Americká politika mne začíná bavit. Je totiž demokratická do takové míry, že si to u nás ani nedovedeme představit. Příkladem mohou být referenda, která se v různých státech USA konala současně s volbami do Kongresu; bylo jich, jak už jsem napsal, celkem třiadvacet. A hlasovalo se nejen, jakkoli to nejčastěji, o povolení rekreačního užívání marihuany a právu na potrat...
Z mého pohledu nejsmutnější jsou ale výsledky referend, která se v mnoha státech USA konala souběžně s volbami. Bylo jich třiadvacet. Hlasovalo se o všem možném, ale nejčastěji o povolení rekreačního využívání marihuany (ANO odpověděli voliči v Marylandu a Missouri, NE v Arkansasu a Severní i Jižní Dakotě) a o právu na potrat. Na tuto otázku byly odpovědi shodné. V Kalifornii, Michiganu a Vermontu si voliči přejí právo na potrat zakotvit přímo do ústavy...
Tedy konkrétně: František Schildberger: Meziřádky Náboženství Lyrika Politika – dvě stě stran. Pokud máte bližší vztah k tištěnému slovu než k elektronickému odrazu na obrazovce, můžete si v tomto výboru znovu přečíst politické komentáře i duchovní články ze Skleněného kostela, doplněné o několik textů, které ve Skleněném kostele nevyšly.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek v projevu na konferenci TOP 09 oznámil, že chce opět zavést nadstandardy ve zdravotnictví - naštěstí od toho (prozatím?) ustoupil...
„Když už mají tu válku, tak jim musíme pomoct,“ navazuje na debatu, která začala asi na zastávce, jeden ze skupinky kluků. Přihrnuli se se školními batohy do autobusu, který vyjížděl z Prahy a teď ve všední den brzy odpoledne nabírá za hlavním městem hlavně školáky.
Přijetí tisíců uprchlíků z Ukrajiny změnilo náš pohled na lidi, kteří utíkají před hrůzami války. Ukrajince známe, jsou nám kulturně bližší, a tak i jejich utrpení jsme schopní prožívat s nimi. K Syřanům, chyceným v lese nebo vybraným z kamionu, kteří sedí ve skupince na okraji silnice, cítíme nanejvýš kousek soucitu. Ne solidaritu.
