Na co to mysleli velekněží pod křížem? Na jaký pseudoproblém to přišli těsně po svém politickém úspěchu a těsně před svým největším svátkem? A na jaké maličkosti, zbytečnosti, někdy myslíme my, když nastává něco jako „den příprav“? Kdyby se tak dalo digitálně zaznamenat, na co myslíme večer před nedělí, minutu přede mší a skoro celý život před jeho cílem.
Lámu si stále hlavu nad dvojkoalicí lidovců a Starostů s nezávislými. Zajisté má pravdu šéf Starostů Petr Gazdík, když říká: „Nemáme co ztratit“; jeho spolek by v těchto volbách laťku ve výši 5 procent téměř s jistotou nezdolal; zato lidovci, kteří by ji překonali téměř s jistotou, mohou ztratit úplně všechno...
Je nezávaznost zákulisí
podnětem k hrám bez mravouky
a natřásání ega v drátech
na forbíně při uklánění.
Tady jsem svá a krutost dětí
mě míjí jako smích a výskot
tam vpředu, kde se rozhoduje
dobré a zlé z tvrdého dřeva.
Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, předstupovali před něj a provolávali: „Buď zdráv, židovský králi!“ a bili ho. Bolestný růženec: Ježíš, který byl pro nás bičován, trním korunován... To první je likvidace fyzická, to druhé i duchovní: posměch, výsměch bezbrannému. To první odmítáme celkem bez výhrad, to druhé často pro vlastní potěšení provádíme...
Pan kardinál s ním velice trpělivě diskutoval, dokonce i po skončení vycházky; myslím, že se pak rozešli v dobrém...
Polsko změnilo zákon shromažďovací – a tato změna ohrožuje demokracii! Další krok ke katolické diktatuře v zemi našich severních sousedů? Polský ústavní soud potvrdil zákaz demonstrací! Změny jsou protidemokratické! Polsko utahuje šrouby! O co jde? O nic víc a o nic méně, než že jakákoli demonstrace se může konat ve vzdálenosti nejméně 100 metrů od shromáždění, které úřady označí za celostátně důležité... Budiž nám to příležitostí srovnat, jak je právo na shromažďování upraveno v jiných evropských zemích.
Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Ano, kousek předtím se píše, že zakokrhal kohout. Který zvuk, přírodní či technický, ohlašuje ráno nám? A která znamení – myslím čistě přirozené jevy z tohoto světa – vnímáme jako signál, že nastal další den v dějinách spásy? Další fáze v osobním duchovním životě? Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. Samozřejmě: hlavně že zase splnili předpis. Že přitom organizují likvidaci nevinného, na to mysleli mnohem méně nebo vůbec. To pro ně nebyl problém Zákona a možná ani svědomí. Podobně jako jejich kolegové v galilejských synagogách: místo co by žasli, že Ježíš uzdravil nemocné, zásadně jim vadilo, že to dělal v sobotu. Pozor na ten minulý čas a lokaci na Blízký východ: co když býváme taky takoví? V Ježíšově případě to byla životu nebezpečná byrokracie. Ale i fyzicky neškodný formalismus, který vytlouká ducha literou, Ježíšovi v jistém smyslu ubližuje: dodnes účinně odpuzuje od církve.
