Od Ježíšova ukřižování bylo pro víru v Krista zabito více než 43 milionů lidí (viz: sborník německé tisk. agentury IDEA, vyd. „Schulte – Gerth“). Světové evangelikální společenství (WEF) uvádí tutéž informaci v publikaci WEF Defender. Cituje německého misiologa Thomase Schirrmachera, že žádná jiná náboženská komunita v dějinách nebyla pronásledována tak krutě jako křesťané. „Stále zůstávají přehlížena fakta, kolik křesťanů je mučeno a pronásledováno,“ prohlašuje Schirrmacher.

Také „index pronásledování“, který uvádí organizace Open Doors, řadí 28 zemí podle největší míry pronásledování křesťanů. V dalších 23 zemích světa trpí křesťané diskriminací a v některých oblastech krutým útlakem a otevřeným vyhlazováním. WEF Defender také připomíná některá současná ohniska pronásledování křesťanů ve světě. Tak v Indii „objevují se nové útoky na křesťanské komunity ze strany hinduistických fundamentalistických skupin…“.

Po pádu některých komunistických režimů na začátku devadesátých let se růst počtu křesťanských  mučedníků dočasně zastavil. Od začátku třetího tisíciletí však znovu vzrůstá následkem šíření islámu, hinduistického fanatismu a vzniku nových diktátorských režimů v Africe. (Worldwide Photos Ltd, The Religious Media Agency, Ramon A. Williams, Austrálie, 19. listopadu 2000, časopis Hlas Mučedníků /ICA, Mezinárodní křesťanské asociace/, č. 5–6, rok 2000.)

Z dvoutisícileté historie křesťanství bylo nejvíce křesťanů zabito právě ve 20. století. Výpady proti křesťanům, vedené ve 20. století, předčily svým rozsahem a krutostí všechna pronásledování v předcházejících staletích, a to i ta z dob římských císařů. V Evropě se na holocaustu křesťanů a na jejich útlaku podílely zejména německý nacismus a ruský komunismus.

Uvádí se, že při nacistickém holocaustu bylo vyhlazeno na 6 milionů Židů. Méně známo je, že současně bylo při nacistickém holocaustu vyhlazeno na 10 milionů křesťanů. http://www.stud.fit.vutbr.cz/~xhorak50/blog/zda-se-to-nerealne/

Opakovaně a beztrestně se vyskytují falešné výpady proti křesťanům, církvi a papeži, aniž by je kdokoli na veřejnosti odsoudil jako extremistické a aniž by takto byly právem stíhány.
 
Veřejně probíhá znevažování památky křesťanských obětí nacismu a socialismu. Soustavně je vedena pomlouvačná kampaň na adresu údajné kolaborace církve s nacisty za 2. světové války a pak i s komunisty. Tyto výpady chtějí za každou cenu vnutit veřejnosti nepodložené výmysly. A jaká je skutečnost? Za 2. světové války podlehlo nacistickému holocaustu na 10 milionů křesťanů. Rukou německých nacistů zahynulo přes 4000 katolických duchovních z celé Evropy. Mezi mučedníky křesťanské víry vynikají sv. Maximilian Kolbe, bl. Restituta Kafková, jáhen Patrik Kužela, sestra Maria Dolanská. Někteří z nich už byli blahoslaveni a svatořečeni, jiní jsou v procesu beatifikace. Jedním z kandidátů beatifikace je také německý děkan z Gdaňska Johannes Aeltermann. V tomto přístavním městě, které bylo až do obsazení Polska roku 1939 samostatným ministátem, žili Němci i Poláci. S nástupem nacistické éry se vztahy vyhrotily, Němci požadovali odchod Poláků jakožto „méněcenné rasy“. Děkan Aeltermann se Poláků zastával v kázání a odsuzoval rasistické učení Rosenberga a Hitlera. Velké pobouření místních nacistů vyvolal svojí veřejnou přednáškou na téma Hákový kříž a křesťanství, v níž prohlásil, že oba naukové systémy jsou neslučitelné a stojí vůči sobě v naprostém protikladu. K vyvrcholení konfliktu s hitlerovci došlo v listopadu r. 1939, kdy otec Aeltermann pohřbíval mladou Polku, jež předčasně porodila a přitom zemřela. Předčasný porod byl vyvolán šokem z německého progromu na místní Poláky. Děkan Aeltermann to ve své pohřební řeči kategoricky odsoudil. Za to byl zatčen a společně se 42 Poláky zastřelen. Oběti si musely předtím samy vykopat svůj hrob. (O dalších případech hrdinského katolického odporu proti nacismu informuje kniha Radomíra Malého Katolíci ve stínu hákového kříže, Frýdek-Místek 2006).

Z českého prostředí známe zase především případ lidického faráře Josefa Štemberky, který byl zastřelen v Lidicích společně s ostatními lidickými muži. V nacistických koncentrácích přišlo o život na 10 milionů křesťanů. Takto vypadala údajná „spolupráce Církve s nacisty“. (Portréty řady dalších českých katolických kněží zavražděných nacisty přináší kniha Josefa Beneše Kaine, kde je tvůj bratr? /Medailony českých katolických kněží – oběti fašismu/, Praha 1971.)

A spolupráce křesťanů s komunisty? Mučedníci v čele s číhošťským farářem Josefem Toufarem, babickým farářem Janem Bulou a dalšími svědčí o jejich velkém hrdinství až k prolití krve. A jsou miliony dalších křesťanů, ať již umučených, vězněných nebo vyhozených z práce, ze školy a jinak pronásledovaných nejen v jedné generaci, ale i v dalších pokoleních.

Předpokladem slavného vyvýšení křesťanských obětí holocaustu nacistického a komunistického na oltář k všeobecné úctě je však nejen jejich hrdinský život a oběť krve pro Krista, ale také naše pokračující úcta k nim. To patří k podmínkám beatifikace. Například ctihodný Patrik Kužela, umučený v Osvětimi, požívá úctu až dodnes, jak svědčí mnohaleté trvání Brněnské akademie duchovního života ct. Patrika Kužely  (www.cormier.cz). Neprokazuje-li se živá úcta k těmto mučedníkům, takže jejich oběti procházejí dějinami bez hlubšího povšimnutí a zaujetí národů, je to doklad stupňující se hrozby, že za podmínek rozsáhlé lhostejnosti a poruchy svědomí budou muset v jejich krvavých stopách ještě jednou projít dané národy, než se duchovně opravdu obrodí.
 
Jen v roce 2000 přišlo ve světě o život kvůli své víře 165 000 křesťanů. V současnosti jsou křesťané ohrožováni především v Asii a Africe, kde je utlačují islámští a hinduističtí fanatici a diktátoři. Zatímco křesťané, kteří své učení nikomu nevnucují, se chovají k islámu a hinduismu v Evropě vstřícně, dochází v jiných částech světa k útokům fanatických hinduistů a muslimů proti křesťanům za cílem vyhlazení křesťanů. Účinek je však překvapivý: přes hrozivý počet obětí se v daných zemích hlásí ke křesťanství stále více lidí, kteří opouštějí hinduismus a islám. Křesťané západní civilizace však na útisk křesťanů v jiných částech světa skoro nereagují a mlčí. Zdá se, že jim vyhovuje teplo mravně zahnívajících poměrů a pohodlí spotřební pseudodemokracie, jež v Evropě převládá. Zapomněli snad někteří křesťané západní Evropy na všechny křesťanské oběti nacismu, fašismu a socialismu?

Je třeba soustavně si připomínat skutečnost, že Evropa, ve které nebude vládnout Kristus, tedy Evropa bez morálky a bez úcty k Bohu, bez Církve, nepůjde cestou integrace, nýbrž totalizace. Je to důležité pro všechny, ať už někdo věří nebo nevěří. Kdykoli byl v Evropě Kristus odmítnut, třeba i v zájmu domnělé lidskosti a lepších poměrů národních či internacionálních, tak v ní povstaly koncentrační donucovací tábory. Na tomto místě odpovídáme na výzvu Svatého otce, abychom neponechali Evropu napospas čistě laickým nebo ateistickým pokusům. Po zkušenostech s Osvětimí a Kolymou víme, jaké mohou být důsledky politických soustav bez Boha. Naproti tomu nám Kristus ukládá chránit důstojnost každého člověka, byť ateisty a také těch, kteří bojují proti Kristu a jeho Církvi. Pouze s Kristem se nebojíme Evropy. Kristova přítomnost zahání strach.

Ne pouze Čína a Indonésie, ale třeba také Francie se ocitá na listině zemí porušujících náboženskou svobodu. Vyplývá to ze zprávy mezinárodní organizace Kirche in Not (Církev v nouzi), která konstatuje, že celkem 200 milionů křesťanů na celém světě je pronásledováno. Francie se octla na seznamu států nerespektujících svobodu vyznání kvůli svému zákonodárství, namířenému proti sektám, které však může být použito i proti katolickým řeholním řádům a institucím (Gość Niedzielny 28/2001. Převzato z: Immaculata 5/2001, č. 57). 

KRÁLOVNO MUČEDNÍKŮ, ORODUJ ZA NÁS!