Slova dvou náčelníků generálního štábu

Bývalý šéf generálního štábu Pavel Štefka řekl: „Ukázalo se, že tyto padáky jsou vhodné nanejvýše k povlečení postelí.“ Jiný důstojník ve stejné funkci, Jiří Šedivý se vyjádřil takto: „Od počátku se jednalo o zbabraný kontrakt, kdy obchodníci ministerstva obrany ignorovali výhrady armádních odborníků.“

Nešlo o izolované selhání

Podstatné je, že v kauze Padáky nešlo o žádný ojedinělý lapsus, upřímně míněný nezdar anebo ojedinělé profesionální selhání, nýbrž o typické fungování systému Miroslava Kalouska, nápadné právě jen tím, že padáky na rozdíl od jiných podvodných výrobků i v míru zabíjejí.

Miroslav Kalousek působil jako ekonomický náměstek ministra obrany odpovědný za nákupy zbrojního materiálu od ledna 1993 až do roku 1997. Za tu dobu ministerstvo uzavřelo stovky velkých zakázek. Byly mezi nimi kromě kauzy Padáky i další velmi podivné příběhy silně vzbuzující podezření z korupce. Třeba modernizace tanků T-72 (stála 19 miliard korun) či zakázka na nový štábní informační systém v roce 1997. Ta je podobná kauze Padáky jako vejce vejci, jen při ní neumírali lidé a liší se i tím, že odborníci už se nenechali tak snadno zastrašit. Tuto zakázku Ministerstvo obrany předem zadalo firmě Electronic Data Systems (EDS) a následné výběrové řízení mělo být ryzí formalitou. Ale vyhrála je firma Unisys.  Ekonomický náměstek Miroslav Kalousek se ani v takové situaci nezastyděl. A věděl si rady. Výběrové řízení prostě zrušil a vypsal nové, lepší. Jenže rozdíl mezi nabízenými výrobky amatérů a profesionálů byl tak zřetelný, že opět vyhrála společnost Unisys, a nikoli EDS. Miroslav Kalousek si opět poradil. Vzdor dvěma výběrovým řízením prostě označil nabídku EDS za výhodnější a zakázku této firmě už bez dalšího přidělil. Představitelé poražené společnosti Unisys následně požádali policii o ochranu s odůvodněním, že jsou vydíráni, aby se nebránili a nenapadli výsledek soutěže. Zrádce se ale našel i v řadách vítězné EDS. V červenci 1998 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za udělení zakázky zaplatit lidoveckým činitelům 50 milionů korun. Dodávka systému za více než miliardu byla oficiálně ukončena v roce 2002, přičemž tento systém nebyl schopen předávat informace na takové úrovni, jaké zadání požadovalo.

Velmi podobně jako v době působení na Ministerstvu obrany se Miroslav Kalousek chová i dnes. Nebo vám způsob zadávání miliardové superzakázky na odstraňování ekologických škod vůbec nic nepřipomíná?

Kdo je Miroslav Kalousek?

Kdo je vlastně Miroslav Kalousek? Málo se ví, že Kalousek vstoupil do Československé strany lidové už v roce 1984, tedy před listopadem 1989. Každý pamětník té doby ví, že v těch časech se k lidovcům dalo vstoupit jen těžko a přijetí každého nového člena musely schválit orgány Komunistické strany Československa. Řadové členství v křesťanské straně za vlády komunistů nebylo v ničem výhodné, spíše naopak. Proto do tehdejší ČSL vstupovali jen hluboce věřící političtí romantikové, nebo lidé, kteří byli ve skutečnosti součástí nedemokratického establishmentu. Co z obojího je Miroslav Kalousek? 

A nejen Ministerstvo obrany

Oblak podivných praktik se kolem Miroslava Kalouska vznáší stále, nejen na Ministerstvu obrany. V září 2002 byl v Solenicích u Orlické přehrady zastřelen Kalouskův švagr Lubomír Kašák spolu se svým společníkem Zdeňkem Němcem. Bylo to v době, kdy policie začala vyšetřovat desetimilionové zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, které šéfoval Kalouskův přítel a člen KDU-ČSL Josef Vacek. Smrt obou mužů byla uzavřena jako vražda a sebevražda s mrtvým pachatelem. Myslím, že nikdo nemůže uvěřit takovému průběhu tragédie, kdy jeden podnikatelský šíbr zastřelí druhého, ale místo, aby po úspěšném atentátu utekl na Seychely, propadne výčitkám svědomí a zastřelí i sám sebe. 

A mohli bychom pokračovat. Přímo grossovsky nejasné například je, jak si Kalousek pořídil bydlení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Zásah hackera

Zde článek původně pokračoval. Hovořil jsem dále o tom, že Miroslav Kalousek je člověk, který dokázal hodit za hlavu celý volební program a rétoriku volební kampaně KDU-ČSL a v rozporu s tím uzavřít po volbách dohodu o společném vládnutí s ČSSD a s komunisty. Jen díky vzpouře členů a voličů KDU-ČSL se mu to nepodařilo zrealizovat. Že je to člověk, který dokázal v jednom dni prohlásit, že Komunistická strana Čech a Moravy je zločinecká organizace, a stejný den večer se opít na oslavě narozenin jednoho z místopředsedů Komunistické strany Čech a Moravy. A že k rudé barvě má blízko i jinak, protože jeho ruce jsou od krve. Ne že by sám někoho zabil, ale nese vinu na smrti vojáků, kteří zahynuli na neprofesionálně vyrobených padácích, které on armádě vnutil.  A že není možné poukazovat na to, že není odborník na padáky, ale jen ekonom, protože varování odborníků znal a umlčel. Padáky, na kterých se pak zabíjeli lidé, se trhaly už při zkouškách a dříve než těla lidí se po dopadu tříštily pokusné figuríny. Končil jsem konstatováním, že Miroslav Kalousek je v tomto národě jeden z posledních, komu by bylo možno věřit, že je zastáncem konzervativních a křesťanských hodnot.

Jan Vlasák, autor

Je nám jasné, že internet je otevřená skříň vystavená na náměstí a při současném stavu techniky je jakákoliv představa o dokonalém zabezpečení více méně iluzorní; přesto je pro nás takto sofistikovaný zásah hackera do Skleněného kostela mimořádnou výzvou. Pokusíme se jednak naše stránky přece jenom lépe zabezpečit; a pokusíme se těm, kdož anebo jejichž příznivci se nestydí používat takovéto metody, jít ještě více po krku.

František Schildberger, šéfredaktor

23. 6. 2009