O zákazu KSČM PDF Tisk Email
Glosy a komentáře
František Schildberger   
Úterý, 23. Února 2010

 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým se rozpouští neonacistická Dělnická strana strana, je správný, protože proti zlu je třeba bojovat. To je podle mého názoru tak evidentní, že jsem to ani nekomentoval (což byla možná chyba), vracím se k tomu jen proto, že se tímto rozsudkem nyní oživilo úsilí o zákaz Komunistické strany Čech a Moravy. Úsilí donkichotské (nikdo si na sebe nevezme zákaz třetí největší politické síly v zemi, i kdyby si nakrásně myslel, že nemá existovat a věděl, že porušuje ústavu) – ale o to záslužnější.

Zákaz Dělnické strany ovšem vytvořil v každém případě precedens a senátor Jaromír Štětina, první muž v úsilí o zákaz komunismu, toho dobře využil. A ministr Martin Pecina, mistr politické hry, pod tlakem situace souhlasil s tím, aby si skupina senátorů nechal od vybrané advokátní kanceláře už zpracovat žalobu; to je, bych tak paradoxně řekl, velmi důležité, ale nic to neznamená – důležité je to jako symbol toho, že se proti komunistům něco dělá, bezvýznamné je to tím, že vláda se vždycky vyhne tomu, aby žalobu na KSČM podala. Nikdo si na sebe nevezme zákaz třetí největší politické síly v zemi s milionovým elektorátem.

O generálech a jiných stratézích se říká, že se vždycky připravují na tu minulou válku; o zákazu KSČM, jakkoli je to úsilí chvályhodné, to platí dvojnásob: ti, kdo se bojí postupného omezení svobod a nástupu totality, by měli být schopni vidět nejen ty síly, které už svůj prach vystřílely a nemají dost myšlenek ani energie na nové ovládnutí světa, i když by tak rádi... Měli by vidět síly nové, dynamické a dobře maskované.

Komunisté také na začátku neříkali „Chceme zlikvidovat svobodné podnikání“ nebo „Jsme zásadními nepřáteli církve!“ – naopak se po roce 1945 prezentovali jako ti největší ochránci živnostníků před zlým velikým kapitálem; nakonec zlikvidovali i živnostníky i kapitál. Dokonce se tehdy našli věřící lidé, kteří věřili i komunistickým plakátům, všude vylepovaným, na nichž se psalo, že komunisté zaručují svobodu náboženství.

Právě ti, kdo mají dnes nejvíc řečí o svobodě a rovnosti a vydávají pro Evropu jednu směrnici za druhou, už chystají novou totalitu a myslím si, že již mají rozmyšleno, kde budou stát jejich nové koncentrační tábory. A miliony lidí jim věří, jako věřili v roce 1945 komunistům.