Ve 30. letech 20. století měli u nás ti nejméně mravní mocní v oblibě maďarské prostitutky, dnes mají v oblibě americké volební poradce.

Být Američan, to je jako být člen vítězného týmu, řekl Arnold Schwarzenegger.

Co asi radí poradci z USA českým politikům, kteří chtějí být členy vítězného týmu České republiky? Jaké rady asi poskytují v české kotlině za peníze českých daňových poplatníků plus českých korupčních pachatelů? To je dozajista velmi tajné. To je top secret. (Top secret, vyměšování na vrcholu, radí mi automatický překladatel; není poradce jako poradce.)

Je to tajné, ale někde můžeme práci cizinců ze Západu vidět tak zřetelně, jako bychom sami seděli u nějakého jejich brainwashingu, promiňte, chci říci brainstormingu. Například když Jiří Paroubek na jedné demonstraci vzteky rozkopal plato vajec, vajec i jenom položených na pódium – a najednou na další demonstraci: zázrak! Jiří Paroubek na sebe nechá házet desítky vajíček, žloutky i bílky stékají po jeho čínské tváři, ze vzteklouna je jogín, moc Američanů je velká... Ale o tom už jsem psal.

Anebo teď, ve zmatcích okolo zdanění zaměstnaneckých benefitů a případné stávky v dopravě, kdy se kdekdo bojí, aby na zastávkách a nádražích nezaznívalo z úst darmo čekajících s příslušnými přívlastky právě jeho jméno. Kdo navrhuje schůzku tří nejčastěji vyslovovaných jmen, premiéra a lídrů dvou hlavních stran? Schůzku sice dost možná zbytečnou, ale právě v tomto obsazení působivou? Kdože je ten, jenž je otevřen k dialogu a vždy ochotný ke kompromisu, v zájmu veřejnosti, samozřejmě?

Jistě, Jiří Paroubek, nikdo jiný.

A za ním, zcela neviditelní, jeho američtí poradci.