V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu... Ježíš jí řekl: Marie! Obrátila se a zvolala hebrejsky: Rabbuni, to znamená Mistře... (Jan 20, 15-16.) Liturgie dnešního svátku svaté Maří Magdalény je jako malý střípek Velikonoc uprostřed léta...

Jméno Marie Magdaleny odkazuje k městu Magdala u Tiberiadského jezera na severu Svaté země. Fantazii křesťanů často podněcoval údaj z Lukášova evangelia 8, 2, kde se dozvídáme, že z ní Ježíš vyhnal sedm démonů a ona pak patřila do skupiny žen, které jej doprovázely a zajišťovaly jakýsi základní servis pro jeho apoštolskou družinu. Marie Magdelena stála pak pod křížem (Jan 19, 25) a byla při tom, když Josef z Arimatie pohřbíval Ježíšovo mrtvé tělo (Mt 27, 61). U Marka (15, 1), Lukáše (24, 10) i Jana (Jan 20,16) pak čteme, že se v neděli ráno setkala se vzkříšeným Pánem u jeho hrobu... 

Tolik Písmo. Ne více! Marie Magdelna není ona hříšnice, která umývala Pánu nohy slzami a utírala je svými vlasy (Luk 7, 36-50) a jejíž jméno Bibe neuvádí, a není ani Marie, sestra Lazara a Marty; ztotožnění těchto tří žen, které máme poměrně hluboko zažité (vzpomeňme jenom na slavný Rubensův obraz!), je mylné a došlo k němu až v raném středověku a pouze v západní církvi...

I tak byla Marie z Magdaly Pánu velmi blízká (až tak, že když se někteří zlí lidé snaží nyní vymyslet Pánu Ježíši manželku, padá tato role v jejich očích právě na ni...). Východní křesťané zdůrazňují, že nebyla menší než apoštolové, vždyť se jí Ježíš zjevil ještě před nimi; právě ona měla poprvé zvěstovat apoštolům to, co oni pak zvěstovali světu, totiž zmrtvýchvstání.

Marie Magdalena je světice citu (blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová ve svých meditacích hodně hovoří o hloubce jejího žalu při Ježíšově utrpení), světice citu, který se stává činem, jak o tom svědčí i dnešní úryvek evangelia.

Marie Magdalena je světice pro naše často tak citově chladné a ve víře často tak lenivé časy...