| Epopej jaksi předvolební |
 |
 |
 |
| Úterý, 27. Července 2010 |
|
Pražská radnice vedená ODS nemá před blížícími se komunálními volbami příliš mnoho trumfů v ruce. Hroutí se tunely v doslovném i přeneseném smyslu slova, strana stále nemá jednoznačného lídra, který by si získával sympatie veřejnosti, odpudivě působí, že rozdělení na volební okrsky ostatní účastníci volebního klání neakceptují a vnímají jako prostředek manipulace s vůlí voličů... A možné další komplikace jsou na obzoru, včetně vyškrtnutí ze seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, či aspoň jakási důtka od této organizace (což by si, myslím, ne sice Praha, ale pražská radnice za své jednání zasloužila). Není se tedy co divit, že stále populárnější secesní malíř Alfons Mucha, i přes protesty svých potomků, má posloužit v předvolebním boji; snaha vrátit do Prahy monumentální plátna jeho Slovanské epopeje se těší podpoře Pražanů a protestům na Moravě, kde byla epopej půlstoletí vystavena v (jinak vesele chátrajícím) zámku v šestitisícovém Moravském Krumlově. Kvůli epopeji svolal dnes (27. 7. 2010) pražský radní přes kulturu zvláštní tiskovou konferenci, kde polemizoval se zákazem Městského úřadu v Moravském Krumlově obrazy odvézt a kontroval, že plátna jsou nyní na Moravě bez právního důvodu, a není tudíž možné řešit jejich ostrahu přes noc a vybírání vstupného přes den... Kvůli Muchově epopeji dnes jednalo na zvláštním mimořádném zasedání zastupitelstvo Jihomoravského kraje a vyhlásilo jednomyslný názor zastupitelů všech v zastupitelstvu zastoupených stran, že Moravský Krumlov má prý na epopej morální právo a že by se do Prahy odvážet neměla... Hejtman Michal Hašek (ČSSD) i moravskokrumlovský starosta Jaroslav Mokrý (ODS) si svorně notovali, že obrazy jsou sice majetkem Prahy, ale Moravský Krumlov se jich ujal v době, kdy jim hrozilo zničení... A že proč by, tak pravil Michal Hašek doslova, nemohl být pražský majetek vystaven i mimo Prahu, když Praha má památek dost... Muchovi potomci (kteří, světe div se, nežijí v žádné slovanské zemi, nýbrž na Západě) se sice angažují na straně Moravského Krumlova, ale vůle Alfonse Muchy byla jednoznačná: nepřál si, aby kompozice, které stvořil, byly vystaveny v jeho rodném kraji, nýbrž v českém hlavním městě. Ovšem vymínil si, že Praha pro ně postaví nový výstavní pavilon, což se nestalo. Snad by si tedy regionální politikové od řeky Rokytné, od Svratky i od Vltavy mohli křečovité předvolební shánění kladných bodů odpustit a Muchovo obří secesní capriccio zatím ponechat tam, kde je. Představitelé Prahy by pro ně mohli nejdříve postavit budovu a splnit tak se zpožděním nepatrných sta let (v tuto chvíli sedmadevadesáti...) slib, který malíři učinili jejich předchůdci v úřadě. A pak by zas mohli na oplátku uznat v Moravském Krumlově, že rozhodování o tom, kde má být vystaven který majetek hlavního města Prahy, je pouze v kompetenci hlavního města Prahy; že uplatňovat jakési morální právo jakožto omezení práva reálného je nemorální... |