Modlitba o Moudrost Ducha Svatého
(9. den)
Pane, ať jsou tvé oči otevřené k prosbám tvých služebníků a tvého lidu, abys slyšel volání, s kterým se na Tebe obracejí. Pozná vůbec člověk Boží záměry a dovede si představit, co je vůle Hospodina? Tvá rozhodnutí jsou neproniknutelná, tvé způsoby jednání neprobadatelné. Přesto nás vedeš moudrostí svého Ducha, jsi pozorný a něžný otec svých dětí. Naše myšlení je nedokonalé a naše uvažování pochybné. Mnohé starosti zatemňují zrak našich srdcí. Stěží postihujeme to, co je na zemi, s námahou vysvětlujeme, co máme na dosah ruky. Kdo prozkoumá to, co je na nebesích? Kdo by poznal tvou vůli, jestliže ty bys mu nedal moudrost a z výšin mu neposlal svého Svatého Ducha?
Bože, otče našich otců, milosrdný Hospodine, ty jsi učinil všechno svým slovem a ve své moudrosti jsi vytvořil člověka, aby vládl nad tvory, kterým jsi dal vzniknout, daruj mi moudrost, jež sídlí u tvého trůnu, protože jsem člověk křehký, který jen málo chápe právo a zákony. Jenom moudrost ví, co se líbí tvým očím a co je správné podle tvých přikázání. Sešli ji ze svatých nebes, od trůnu své slávy ji pošli, aby byla se mnou a pracovala, abych poznal, v čem máš zalíbení. Ona ví všechno a rozumí všemu, rozvážně mě povede v mém konání a zachová mne ve své slávě.
Pane, smiluj se nad námi, protože jsme tajemstvím sami sobě a všechna lidská učenost hranice tohoto tajemství jenom posunuje. Pouze Duch Svatý může zkoumat hlubiny Boží i hlubiny lidského srdce, protože nikdo nezná Boží nitro, jenom Duch Boží. Buď požehnán za to, žes nám skrze Ježíše, svého vzkříšeného Syna, dal svého Ducha, který z tebe vychází a dává nám poznat, co všechno jsme od tebe přijali darem.
Když kráčíme ve tmách, nedopusť, aby se naše srdce znepokojovala, protože ty jsi vzkříšený a zůstáváš s námi až do konce světa. Věříme, že v temnotách a v těžkostech života nás nemůžeš opustit a ponechat nás našemu vlastnímu světlu, aby nás vedlo. Slíbil jsi nám Ducha pravdy, který nás uvede do celé pravdy, když svolíme, že se nebudeme spolčovat s duchem světa a budeme v modlitbě trpělivě hledat jeho vlnovou délku. Nebudeme to my, kdo ho nalezne, jenom Ty nám ho můžeš dát, kdy chceš a jak chceš. Když před námi vyvstanou skutečné problémy, nauč nás, abychom neunikali do pomyslného světa uvažování, ale abychom mnoho času věnovali tomu, že tě budeme snažně prosit. Nedopusť, abychom zanechali modlitby dříve, než obdržíme světlo Nejsvětější Trojice, od níž pochází všechno dobro a všechny dary.
Dej, ať v nás vzrůstá láska a s ní i poznání a hluboká vnímavost, abychom rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní v den tvého příchodu. Očisti naši zatemnělou mysl, která nás odcizuje Božímu světlu. Uzdrav zatvrzelost našich srdcí, která je pravou příčinou toho, že neznáme Boží cesty. Ať nás tvůj Duch obnovuje duchovní proměnou našeho úsudku, abychom mohli obléct nového člověka, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý. Nauč nás rozlišovat pokušení zlého, který nás v našich slabostech strhává ke ztrátě odvahy a naše oči a uši zavírá pro jemná hnutí tvého Ducha. Ať nikdy nezarmucujeme svatého Božího Ducha, který nám vtiskl pečeť pro den vykoupení. Dej, ať jsme bdělí, abychom nezhášeli oheň Ducha v nás, ale abychom všechno prosévali sítem rozlišování a drželi se toho, co je dobré, a odvrhli to, co je špatné.
Za dnů svého pozemského života Ježíš často odmítl odpovědět na otázky, které mu položili: buď proto, že mu nastražili léčku, nebo proto, že chtěl říct něco jiného, než na co se ho ptali. Tak slíbil chléb života těm, kdo ho žádali, aby jim dal dosyta najíst. Stejně tak těm, kdo ho chtěli zahnat do úzkých nezajímavými otázkami o manželství, mluví o Boží moci, o vzkříšení, o hořícím keři. A tak nechá bez odpovědi mnoho otázek, které mu položíme, i když jsme se předtím dlouho a intenzivně modlili.
Pane, nauč nás neztrácet odvahu, když Ty mlčíš. Jestliže nám neodpovídáš, je to proto, že naši důvěru považuješ za dostatečnou, abychom mohli žít v temnotě víry a se svými otázkami si poradili sami. Jsme si však jisti, že jsi s námi, jako jsi byl se svým Synem v Getsemanech. Podstatné není to, že nám odpovídáš, ale že ty sám jsi odpovědí na naše otázky, protože ty jsi cesta, pravda a život. Přišel jsi, abys nás naučil žít s našimi otázkami, protože ty je v nás prožíváš s námi. S pokorou se budeme snažit využít své přirozené schopnosti osvícené tvým Duchem a s radostí přijmeme odpověď, která bez našeho vědomí vystoupí z hloubi srdce. Nejlepší odpovědí tedy bude tvé mlčení – mlčení Ježíše na Kříži –, které se stane slovem v síle Vzkříšení.
1 Kr 8, 52; Moudr 9, 13; Ř 11, 34; Mdr 9, 14-16; Mdr 9, 1; 11; 1 Kor 2, 9-12; J, 14, 1; M 28, 20; Fp 1, 9-10; Ef 4, 17-30; Ef 4, 30; 1 Sol 5, 19; J 6, 26; Mt 22, 23-33; J 14, 6; Gal 2, 20
Z knihy Jeana Lafrance: Persévérants dans la prière, Médiaspaul 1982 vybrala a přeložila Jana Švancarová. Jean Lafrance (1931–1991) byl kněz severofrancouzské diecéze Lille.