Slova svatého evangelia podle Jana:

Když Jidáš odešel, Ježíš řekl: „Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví. Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem.“ (Jan 13, 31–35)

Ve vstupní modlitbě dnešní mše svaté jsme prosili Boha o posílení účinků velikonočních tajemství, které nám dává svátost křtu – abychom přinášeli hojné plody a dosáhli radosti věčného života. V prvním čtení (Sk 14, 21–27) apoštolové povzbuzují učedníky k vytrvalosti ve víře – s tím, že připomněli, že do Božího království je možné přijít jen skrze kříž utrpení. Žalmista (Ž 125) nás utvrzuje ve vědomí, že Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a plný lásky. Ve druhém čtení (Zj 21, 1– 5) nás svatý Jan přesvědčuje o tom, že každé trápení, bolest – vše to, co nás bolí – jednou skončí.
To vše potvrzuje Pán Ježíš svým vyznáním a skutkem opravdové lásky, ke které vyzývá i nás.
Ve vzpomínkách na Bohem požehnanou pouť po stopách svaté Faustyny, jak jsme ji vykonali, září jedna myšlenka, která tam zazněla: „City, ty nemůžeš ovlivnit, vůli můžeš, a máš ji mít plně pod svou vládou.“
A to je klíč k přijetí poselství dnešního Božího slova o lásce. Svatý Tomáš Akvinský, učitel Církve, říká: „LÁSKA JE TOUHA PO DOBRU DRUHÉHO, A TO I ZA CENU VLASTNÍ ZTRÁTY.“
Toto uskutečnil pro naše věčné štěstí Bůh Otec, který přijal oběť svého Syna. Toto v míře nejvyšší uskutečnil a stále – při každé mši svaté – zpřítomňuje Pán Ježíš.
A každý učedník – křesťan je k tomu stále vyzýván. Současný svět a člověk – ve velké většině – vnímá lásku jen jako cit. Pocit něčeho příjemného, a pokud příjemnosti skončí, tak skončí i takzvaná láska. Ale skutečná láska se živí vůlí, obětí, sebezáporem. Často ti, kdo ze vztahu lásky kvůli bolesti, kvůli utrpení utíkají, se dřív nebo později (následné generace) ve velké většině dostanou do ještě větších bolestí a utrpení… Stačí se podívat kolem sebe – na porušení daného slova a ukončení vztahu – v zasvěceném životě, v kněžství, v manželství, v rodičovství – a na jejich tragické následky.
Kromě povzbuzení a posily Božího slova můžeme přijmout několik myšlenek papeže Lva XIV. z jeho první promluvy (dne 9. 5. – mše svatá pro kardinály): „Povolali jste mně, abych nesl kříž a byl požehnán tímto posláním, spoléhám na každého z vás, společně budeme ohlašovat evangelium. /…/ Ježíš Kristus, Syn živého Boha, jediný Spasitel a ten, který zjevuje tvář Otce /…/ Pán Ježíš se ptá: Za koho mně lidé pokládají? /…/ Dnes jako v době Ježíšově, když Bůh požaduje poctivost a morální nároky, tak Ježíše lidé odmítají a odstraní ze svého života. /…/ Mnozí Ježíše následují, ale když přijde nebezpečí, utrpení, kříž – opouští ho – tehdy i nyní /…/ i dnes jsou prostředí, kde se křesťanská víra považuje jako něco pro slabé a málo inteligentní lidi, dává se přednost jiným jistotám /…/ v mnoha prostředích jsou křesťané vysmíváni, pronásledováni, opovrhováni nebo tolerováni a litováni. /…/ Nedostatek víry s sebou přináší ztrátu smyslu života, zapomenutí milosrdenství, porušování důstojnosti života /…/ toto je svět, v kterém jsme povoláni svědčit o radostné víře v Ježíše a o našem vztahu k němu a v úsilí o každodenní obrácení. /…/ Chci se stát malým, aby byl Kristus oslaven /…/ s pomocí laskavé přímluvy Panny Marie, Matky Církve.“ Amen.