Slova svatého evangelia podle Lukáše
Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Někdo se ho zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Řekl jim na to: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípání zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím království, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království. Ano, jsou poslední, kteří budou první, a jsou první, kteří budou poslední.“ (Lk 13, 22–30)   

Zamyslíme se nad slovy dnešní vstupní modlitby: „Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána, který s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje, navěky věků. Amen.“
Společným cílem je nebeské království – zde na zemi a jednou navěky v nebi. Boží přikázání neznamená jen znalost Desatera a jeho dodržování, ale také znalost Božího slova a jeho žití: Miluj Boha nade všechno a bližního jako sám sebe, a co chceš, aby druzí dělali tobě, dělej ty jim.
Proměny tohoto času – to nejsou jen změny kolem nás, ale především změny v našem životě a to se netýká jen růstu a potom chátrání našeho těla, ale především našeho chování v rámci zkušeností a přijímání nezasloužených darů – milostí a pokladů od Boha. Pravá radost je určitě jiná, než ji nabízí svět kolem nás. Jeden Duchem Svatým naplněný kardinál varuje těmito slovy: „Člověk, který ignoruje Boha a ze svých pudů udělá božské měřítko všeho, spěje ke svému zničení. Dnes jsme konfrontováni s jednou z posledních fází civilizace zábavy. Alternativa je prostá: jestliže se lidstvo (člověk) změní, přežije, ale pokud bude takto pokračovat, stane se z civilizace peklo.“
Proměna času se také dá poznat na tom, co člověka zajímá. Dnes nejčastější téma je počasí – Jaké počasí jste měl během pěší poutě na Velehrad? Jak často poutníci sledovali „radar“ a mluvili o tom, jaké počasí bude za hodinu nebo zítra. Kolik zabere času něco, s čím vůbec – kromě vhodného oblečení – nic nenaděláme.
V Ježíšově době se někdo zeptal Mistra: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ Pán Ježíš to zcela určitě ví, ale neřekne žádné číslo, ale obrací pozornost toho někoho, ale i nás, k otázce vlastní spásy: „Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi!“
Jak často se těm „těsným dveřím“ vyhýbám a hledám pohodlnou, zábavnou cestu životem?
Pro povzbuzení jeden zážitek z našeho putování na Velehrad, kterým jsme děkovali za poklad víry a prosili o předávání tohoto pokladu dalším generacím. Často jsem slyšel od své maminky tato slova na adresu manželství její sestřenice: „To je krásné manželství – když Boženka vezme smeták, tak Jindřich bere lopatku.“ Přiznám se, že jsem v tom viděl spíš takzvaný vzpomínkový optimismus. V jedné rodině při naší pouti nám chystali snídani a já nevěřícně koukal – ona krájela uzené a on plátky odebíral a rovnal na talíř – ta vzájemná souhra, spolupráce a především vzájemná ÚCTA.
Všemohoucí Otče, děkujeme za dar SPÁSY, kterou dáváš každému člověku. Na přímluvu Panny Marie, svatého Bartoloměje, andělů a všech svatých vyslyš nás, když prosíme o spásu svou a těch, které nám tvá láska svěřuje. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.