Slova svatého evangelia podle Lukáše
Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‘Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.’ Správce si řekl: ‘Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.’ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‘Kolik jsi mému pánovi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto věder oleje.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.’ Pak se zeptal druhého: ‘Kolik ty jsi dlužen?’ Odpověděl: ‘Sto korců pšenice.’ Řekl mu: ‘Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.’ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.
A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ (Lk 16, 1–13)

Ve vstupní modlitbě jsme si připomněli hlavní úkol, který máme plnit po celý život – milovat Boha a bližního. V tomto úkolu je také obsažena prozíravost a také smysl lidského života. Tím se – mimo jiné – velmi výrazně liší člověk od zvířete.

Kdysi dávno jeden kněz – v té době bezbřehý optimista, dnes už knězem není – tvrdil, že budou kostely stále zaplněny věrnými babičkami  V té době bylo v jím spravovaném kostele asi padesát starých žen každý den na mši svaté. Dnes je jich tam sotva pět...

V jednom obchodě nakupovala jedna stará žena a pokyny prodavačce prokládala vyprávěním o tom, jak byla se svým psem na dovolené v Tatrách. Jak si toho pes nevážil, nechtěl v cizím prostředí na vycházky, jak mu nechutnalo, a tak dál a tak podobně… V duchu jsem si říkal: Jak by bylo pro vás a vaše nejbližší užitečné, abyste se modlila v kostele za záchranu své nesmrtelné duše a za duše svých nejbližších. Znovu mně to napadlo, když v první hodině výuky náboženství jsem se zeptal prvňáčka: „Už jsi se někdy modlil?“ Na první pohled bylo jasné, že slovo modlitba slyší poprvé v životě. Co jeho maminka, babičky? O mužích, kteří mají doma vést modlitbu, raději nemluvit.

Ale dost stěžování! Vzhůru srdce! Vzhůru ke zpytování svého svědomí. Jakým pánům sloužím? Kolik starostí, práce a času věnuji tomu, co tady teď je a zítra (dřív nebo později) nebude – vzdělání, majetek, zdraví, a tak dál a tak podobně. Naproti tomu, kolik starostí, práce a času věnuji své nesmrtelné duši, která má větší cenu než celý vesmír – skrze lásku k Bohu a bližním? Jednu jenom duši máš, proč tak málo o ni dbáš? Pamatuj, když duši ztratíš, vše ztraceno máš! (kancionál č. 914).

Při děkování za letošní bohatou úrodu – pamatujme prozíravě na to, že každého z nás čeká „sklizeň“. 

Naši biskupové nás dnes vyzývají, abychom se prozíravě zachovali při volbách.  

K této spasitelné a svaté prozíravosti ať nám poslouží dnešní Boží slovo, varování Pána Ježíše, že není možné plnohodnotně sloužit dvěma pánům – Bohu i mamonu. A také příklad dobře zajištěného celníka Matouše, který má dnes svátek jako apoštol a evangelista. Člověk, který po Kristově výzvě: „Pojď za mnou!“ opouští své jistoty a bohatství a jde za Pánem Ježíšem. A poklady, které tím získává, rozdává dalším, kteří potřebují povzbuzení k svaté prozíravosti. 
Všemohoucí Otče, děkujeme za tvé dary. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Matouše, andělů a svatých prosíme o dar svaté prozíravosti. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.