Slova svatého evangelia podle Matouše
Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.“ (Mt 16, 21–24)
Svatý Václav byl a je (věřím ve společenství svatých) statečný, spravedlivý a moudrý vladař. Tyto jeho vlastnosti byly výsledkem toho, že vážně přijal, opravdově a důsledně žil všechny svátosti – počínajíc svátostí křtu. Velký vliv na to měla jeho babička Ludmila, která ho vychovávala. U ní poznal, že svou víru žije pravdivě, a také se ho určitě dotklo její svědectví – mučednická smrt.
Je dobré si připomenout v souvislosti s dnešním Božím Slovem, které nám předkládá Církev, jeho vztah k Bohu, vlastnímu životu a k lidem, které měl jako vládce – kníže na starosti.
Vztah k míru – dnes, kdy prosíme o zázrak míru – si můžeme připomenout, jakým způsobem svatý Václav usilovně pracoval na tom, aby jeho země žila v míru. Nebylo to zadarmo, stálo to nemalé oběti, ale šlo to. Tak i v našem životě, v našich rodinách – je třeba nejdříve hledat moudré řešení. Pán Bůh dává moudrost těm, kteří ji hledají (Mdr 6, 12).
Jak já sám vytvářím mír ve svém srdci, ve své rodině, ve svém okolí? Co pro to obětuji?
Vztah ke mši svaté. Svatý Václav toužil být mnichem, knězem – přesto přijal od Boha jiný úkol: byl tím, který byl zodpovědný za národ, který vedl. Svou touhu a vůli podřídil vůli Boží. Přesto se snažil být na mši svaté každý den, při ní přisluhoval knězi, „vyráběl“ hostie a mešní víno. To vše z lásky k Pánu Ježíši a tím dokonale naplňoval své obecné kněžství, když už nemohl sloužit svátostně.
Jaký je můj vztah ke mši svaté, kterou nedávno nazval papež Lev XIV. – pokladem všech pokladů?
Vztah k těm, kterým Bůh a lidé ve volbách svěřili starost o věci veřejné. Svatý Václav se stal vládcem (politikem), kterého vzýváme a prosíme o přímluvu za naši vlast, až do konce časů.
Křesťan by se měl za současné vládce (politiky) modlit – nejen na Velký pátek a těsně před volbami, ale každý den. A to je úkol pro každého skutečně věřícího – místo nadávání, pomáhat jim nést jejich kříž. Modlím se za ně, bez ohledu na to, v které jsou straně, hnutí?
A na závěr vztah ke své nesmrtelné duši. Jedno lidové moudro říká: „Ten, kdo nechtěl, když mohl – nemůže, když už by chtěl.“
Kolik lidí umírá nesmířeno s Bohem a lidmi. I kdyby získali celý svět, ztratili všechno (srov. Mt 16,26). Boleslav, kterého trápilo svědomí – ale ještě mocnější byla přímluva jeho v nebi radujícího se bratra Václava – vykonal veřejné pokání a prosil o smilování. Tím zachránil svou duši a dal nám – hříšníkům dobrý příklad.
Život se musí žít tak, aby byl stálou přípravou na smrt. Nic se nesmí odkládat na pozdější dobu, kdy už veškerá snaha nebude nic platná. A k tomu nás vede jedno z nejčastějších znázornění sv. Václava – chce otevřít zamčené dveře kostela.
Kdo z nás má jistotu, že se dožije zítřka?
Nedej zahynouti nám ni budoucím!
Všemohoucí Otče, děkujeme za příklad a přímluvu svatého Václava. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, svatého Václava, andělů a svatých prosíme o dar svaté moudrosti, skrze kterou zachráníme svou duši a přispějeme k záchraně duší, které nám svěřuješ. Skrze Krista našeho Pána. Amen.