Slova svatého evangelia podle Jana:
Ježíš řekl zástupům: „Já jsem chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. Chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst své tělo?“ Ježíš jim řekl:„Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe, ne takový, jaký jedli vaši otcové, a umřeli. Kde jí tento chléb, bude žít navěky.“ (Mt 9, 9–13)

Naše rozjímání nad Božím slovem ze slavnosti Těla a krve Páně začněme textem vstupní modlitby: „Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého. Amen.“
Tato slova nás vedou jednak k minulosti – Pán Ježíš se za nás, za naše hříchy obětoval na kříži. A to je největší dar – nezasloužený dar, tedy milost, kterou člověk od milujícího Boha dostává.
Ta slova jsou také o přítomnosti – ve svátosti oltářní je Pán Ježíš stále s námi – ať už je to při mši svaté, kdy se znovu zpřítomňuje jeho oběť na kříži nekrvavým způsobem na oltáři a je stále s námi pořád, 24/7 ve svatostánku v kostele.
A toto všechno máme žít a slavit naplno – s ÚCTOU, abychom dosáhli vykoupení. A to je budoucnost.
V minulosti byla často sycena víra pokřtěných zázraky, o kterých se dozvěděli. Stačí se podívat na vývoj nesčetného počtu poutních míst. Stal se tam zázrak, na poděkování tam byl pověšen obrázek na strom nebo postavena kaplička. Potom tam přicházeli lidé vyprosit si – ve velké většině uzdravení z různých nemocí – musel se postavit větší kostel a potom ještě větší.
Jaká je situace dnes? Kolik nemocných napadne jít prosit o zázrak uzdravení na poutní místo nebo ke svatostánku do „svého“ kostela? Na to přece máme skvělé zdravotnictví, kde se z pohledu nedávné minulosti dějí zázraky. A pokud to nejde a vyléčení se nedostaví, tak mnoho lidí zamíří k „osvědčeným“ léčitelům.
Není jednoduché odpovídat na otázku: „Je u vás všechno v pořádku?“ Když odpovíte otázkou: „Jak to myslíte?“, tak většinou dostanete odpověď: „Jestli jste všichni zdraví.“ Z pohledu přinášení ovoce vykoupení – zmíněného v uvedené modlitbě – zřejmě náš život v pořádku není. Pravdu tohoto tvrzení můžeme podložit slovy dnešního evangelia. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, bude žít navěky.
Na jedné straně mnoho lidí přijímá Kristovo tělo a krev a takřka vůbec nechodí ke svaté zpovědi. Nedávno jsem četl povzdech jednoho zahraničního biskupa: „Myslím si, že 80 procent přijímání v mé diecézi je svatokrádežných.“ Na druhé straně mnozí účastníci nedělních mších svatých nepřijímají Tělo Pána Ježíše.
Při mši svaté jsme přímými účastníky ZÁZRAKU NAD ZÁZRAKY. Vyprošujme sobě i svým bližním zázrak obrácení. Zázrak otevření svého srdce Boží lásce, která se nám stále dává a kterou dnes na mnoha místech (papež Lev ve Španělsku) doprovázíme na procházce – procesí v našich městech a vesnicích.
Všemohoucí Otče, děkujeme ti mši svatou, svaté přijímání, tvou stálou přítomnost ve svatostánku – zázrak nad zázraky Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, blahoslavených Jana a Václava, andělů a všech svatých, prosíme o to, abychom měli k Tobě náležitou a tak potřebnou úctu a lásku. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.