Slova svatého evangelia podle Matouše

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a kolem tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' Tak budou poslední prvními a první posledními.” Mt (20,1–16)

Na začátku našeho vírou neseného rozjímání si připomeňme slova dnešní vstupní modlitby: „Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Jenom skrze lásku je možné vejít do věčného života.“ Jenom skrze lásku je možné dodržovat posvátný zákon, pokud je to jen z musu, tak to nemůže dobře dopadnout.

V prvním čtení (Iz 55, 6–9) nás hned první věta vede k poznání a uvědomění si toho, že čas je krátký. Čas našeho pozemského života je velmi krátký. Přirozeně si to uvědomuje starý člověk. Ale při každodenních zprávách o smrti mladých lidí si tuto skutečnost mohou uvědomit i lidé mladí. Potom, až přijde smrt, nastane život věčný, který bude takový, jak jsme si ho zde na zemi připravili.

První podmínkou k dosažení šťastné věčnosti je přestat hřešit, jak píše prorok. Druhou podmínkou je každý den sjednocovat své myšlení a chování s myšlením a chováním Boha. A třetí podmínku zmiňuje svatý Pavel v dnešním úryvku – chovejte se tak jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

Celé je to završeno radostnou zvěstí – evangeliem. V tom je pro mnohé velký problém: dělníci kritizují hospodáře. Celý den pracovali na vinici, a potom přijde pokušení a oni mu podlehnou. Tak jsme také na tom i my, kteří se snažíme žít ve spojení s Bohem, každý den se modlíme, nevynecháme žádnou mši svatou, konáme dobré skutky. A potom uslyšíme o někom, kdo žil jako pohan a těsně před smrtí požádal o křest a nebo se nějakému veřejnému hříšníkovi dostane těsně před smrtí odpuštění všech hříchů a všech trestů za ně. Je to normální? Je to spravedlivé?

Ano, je, protože to tak chce Bůh. On to chce a má z toho radost. A to také platí pro každého z nás – chtít dobro druhého člověka, chtít myslet jako Pán Bůh.

Při našich lidových misiích se snažíme takové myšlení a chování přijmout za své. Celý týden se snažíme modlit se za záchranu jednoho konkrétního člověka.

Zkusme se rozhlédnout po svém okolí a vyberme si někoho, komu budeme každý den vyprošovat povolání na vinici Páně – nejen na hodinu, ale třeba jen na posledních několik minut nebo vteřin života. Aby u posledního byl první. V nebi – na rozdíl od pozemských sportovišť – jsou všichni první!

Všemohoucí Otče, děkujeme ti za vše, co nám dáváš. Vyslyš nás, když v Duchu Svatém, na přímluvu Panny Marie, andělů a svatých prosíme o milost být poslední, kteří vyprošují milosti pro ty, kteří si myslí, že jsou první. Skrze Krista, našeho Pána.