Žijeme ve světě, který se vrací k pohanským pořádkům. A v těch diktuje pravidla ten, kdo je silnější. Je to samej Mažňák a Losnu abys pohledal.

Evropská unie k těm silákům nepatří. Je to škoda, protože alespoň část jejích politiků, při tom všem na kulturní a společenské úrovni, čím mne štvou, stále vykazuje jistou ochotu hrát vůči Ukrajině fér a mít ohledy. Ovšem sílu plně si přiznat, proč nám ty svaly ochably, neumí téměř nikdo. Jistě by bylo krásné, kdyby Winston Churchill v roce 1940 navrhl, že se po celé Anglii vysází nové parky míru a v jižní Anglii se vybuduje několik letovisek pro dělnickou třídu. Namísto toho podřídil ekonomiku válečnému úsilí a začal zbrojit jak o život. Británii tím velmi pravděpodobně uchránil od přímé invaze.

Snad ani nepožaduji, aby se o něco podobného evropští politici pokusili. Jen bych uvítal, kdyby uznali, že Green deal je neuskutečnitelný projekt, který naši ekonomickou základnu poškodil a oslabil a při jeho pokračování má potenciál oslabovat i nadále. Že jsme totálně nezvládli migraci a namísto „obohacení“ se nám celá města propadají do chaosu, že jsme sociální korupcí odnaučili občany vlastní iniciativě a dovednosti mít vlastní osud, až na skutečně potřebné jedince, s veškerou odpovědností ve svých rukou. A tak bych mohl pokračovat. Dokud se nenajde politik, který tohle pravdivě pojmenuje a začne se podle svých slov chovat, lépe nebude. Obávám se, že ani pan Grolich takovým politikem není.

Základním problémem je, zda je vůbec něco takového možné od politiky, která Boha naprosto vymazala ze svého obzoru, očekávat. Všechno mi říká, že v modlitbě růžence je neskonale větší jistota.