Čtyři roky, válka na Ukrajině už zuří a běsní čtyři roky.
Nikdo si nepřál takhle dlouhou válku, ani agresor. Tím méně napadený. Válka se sytí krví a z krve roste.
Co se stane za čtyři roky? Já jsem vydal tři knížky, změnil jsem zaměstnání a přestal jsem chodit na výlety, protože už se mi špatně chodí – samé malicherné, nepodstatné věci.
Mohu popravdě říci, že za ty čtyři roky jsem nebyl úplně šťastný ani jeden den, stále jsem myslel na Ukrajinu. Všichni se stále učíme, my u nás jen z obrázků a z – velmi neúplného – zpravodajství, co je to válka. Někdo se učí soucitu, a někdo (voliči Tomia Okamury) se učí otrlosti.
Občas slyšíme, že třetí světová válka již začala či že už probíhá. Naposled to dnes řekl ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj s tím, že ji zahájil ruský prezident Vladimir Putin – že záleží jenom na tom, zda se ho podaří zastavit, jinak že současná válka na Ukrajině bude první epizodou světové války. Ach běda, myslím si totéž, a myslím si to už dlouho…
Čtyři je zvláštní číslo. Dvakrát dvě. Na pohled není příliš symbolické, máme tendenci vidět symboly spíš v lichých číslech, tři, pět, sedm. Ale moje zkušenost mi ukazuje, že důležitější je prožít čtyři roky. Nevím proč, ale setkávám se s tím. Po čtyřech letech se rozchází nejvíc vztahů, pokud se lidé nevezmou (aspoň v mém okolí), po čtyřech letech se mění zaměstnání. Po čtyřech letech (anebo po šesti) si člověk v nějaké těžko snesitelné situaci řekne, že už dost, že dýl už nechce…
Tonoucí se, jak víme, stébla chytá.
Takže si mnyslím, že páté výročí už oslavíme v míru.