Kdesi mezi obláčky
hřmí proudové stíhačky,
mohli si včera Estonci recitovat básničku, kterou se moje generace tak hezky učila v škole… Dvanáct minut, což je pro takový stroj šíleně dlouhá doba, bloudily tři ruské stíhačky v estonském vzdušném prostoru, než je zahnala spojenecká italská letadla.
Ty tam jsou doby, kdy se Rusové dokázali přesně strefit i do Měsíce! Dnes se jejich létající stroje motají nad Evropou jak moli, tu jsou nad Polskem, tu jsou nad Rumunskem a tu zase nad Polskem – a Rusové ani nevědí, jak se tam dostaly... A klidně svou neschopnost přiznávají a nestydí se ni.
A teď létají dokonce jejich letadla s tak špatnou navigací, že jim hlásí, že jsou v ruském prostoru, a přitom nejsou. A co hůř, dokonce se nechají z toho ruského prostoru zahnat letadly NATO.
Takový úpadek! Takový úpadek! Jurij Gagarin – o kterém jsme se ve škole také hodně učili – se musí chudák v hrobě obracet.