Dne 3. ledna 2026 ve dvě hodiny ráno místního času napadly Spojené státy americké Venezuelu; bombardovaly sever země a její obranné síly nedokázaly zareagovat; ze svého především kubánskými vojáky střeženého sídla byl odvlečen prezident Nicolás Maduro s manželkou Cilií Flores; Američané je dopravili je do vězení v New Yorku a obvinili je z narkoterorismu a dalších zločinů.
Od této operace dnes uplývá už šestnáct dní – a šestnáct dní je, jak se ukazuje, stále příliš krátká doba na to, abych se nějak intelektuálně i emocionálně vyrovnal s touto šokujících událostí. Ale moje hodnocení i moje pocity ve vztahu k této akci, Američany „skromně“ nazvané Absolute Resolve, jsou s odstupem času spíš stále negativnější. Přepadení cizí země je prostě zločin a zločinem zůstane – a ani odstranění jakkoli odporného a zločinného režimu zločin nijak nelegitimizuje; a to je ještě otázka, zdali odstraněním samotného Madura USA jeho režim jako systém držící Venezuelu v kleštích spíš ještě neupevnily...
Uznávám jedinou výjimku, jediné nevyprovokované odstranění vlády v cizí zemi – vpád komunistického Vietnamu do sousední Kambodže v roce 1979. Režim Rudých Khmerů byl natolik šílený, natolik genocidní, natolik se vymykající jakékoli představě o tom, čeho jsou lidské bytosti ještě schopny se dopouštět na jiných lidských bytostech, že snesl srovnání jen s národně socialistickým režimem v Německu ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století; nesporně drsný komunistický režim ve Vietnamské socialistické republice byl ve srovnání s Rudými Khmery ještě slušný a humánní…
Zpět do Venezuely.
To, co předvedli Američané v roce 2026 ve Venezuele, je klasický případ kolonialismu bílého muže jako v 19. století: ovládnout cizí zemi, zmocnit se jejího přírodního bohatství, vyřadit ze hry její skutečné elity – a při její správě se opřít o zkorumpované a zastrašené místní náčelníky. Američané jako svého partnera ve Venezuele uznávají zástupkyni odvlečeného prezidenta, jeho viceprezidentku Delcy Rodríguez – tedy člověka číslo 2 jeho režimu, toho režimu, který před invazí Američané označovali za nelegitimní... Vůdkyně opozice María Corina Machado podle Trumpa nemá ve Venezuele dostatečnou podporu. Rozumějme: podporu v mocenských strukturách Madurova režimu, o které se nyní chce Trump opřít. Nový venezuelský diktátor se jmenuje Donald Trump: za zemi „převzal zodpovědnost“ a žádné volby neplánuje.
A ještě jeden aspekt událostí ve Venezuele: při tom všem, co víme o pěkných vztazích vztazích a intenzitě vzájemných kontaktů mezi americkým a ruským prezidentem, si nedovedu představit, že by Trump zásah v zemi, kterou Ruská federace řadila mezi své spojence, s Kremlem dopředu nekonzultoval, přinejmenším Kreml předem neinformoval. Že by vyměnil Venezuelu za Ukrajinu? USA jsou schopny pronásledovat tanker, který převáží venezuelskou ropu, až k Islandu – a ani vyvěšení ruské vlajky jej nezachrání. Ani doprovod ruské ponorky a válečné lodě. A Rusko Americe jen hezky poděkuje, že byla tak hodná a ruské námořníky ve zdraví propustila…