Český ministr zahraničních věcí Petr Macinka promluvil v New Yorku na Valném shromáždění OSN i před Radou bezpečnosti tak dobře, že se mi tomu, vzhledem k jeho předchozím krokům a výrokům, ani věřit nechtělo – i počkejme, říkal jsem si, jak bude mluvit a jednat dál; mezitím jej plně zaměstnala otázka, jak dopravit domů tisíce českých občanů, kteří uvízli na Blízkém východě, kde propukla válka – a to je otázka, jejíž řešení mu nezávidím – a zvládá ji, řekl bych, tak na šedesát procent (ještě že sám nejsem někde na letišti v Abu Zabí třeba se dvěma malými dětmi).
S řešením problému repatriace, tedy kdy a za kolik koho a odkud které letadlo odveze, mezitím řeší i bez ministra cestovní kanceláře – a předseda vlády; ten, jak známo, prohlásil, že zahraniční politiku si bude dělat sám...
V komunikaci Ministerstva zahraničí se velmi zdůrazňuje DROZD, systém dobrovolné registrace Čechů v zahraničí, jeví se až jako jakýsi všelék na všechno – mnoho občanů to však vidí jinak a stěžují že DROZD jim nijak nepomohl a zásobuje je jen zcela banálními radami...
Pokud by z letadel vyskákaly tisíce šťastných mužů, žen i dětí, vděčných za repatriaci, jistě by to byl nezanedbatelný příspěvek pro popularitu vlády a Andrej Babiš nechce nechat všechnu smetanu jen pro ministra zahraničí; jenže občané, kteří vystupují z letadel, a ani ti, kteří komunikují z blízkovýchodních destinací, se zas tak moc šťastní & vděční nezdají.
Situace na Blízkém východě se mění každou hodinu a z těch Čechů, kteří mají zájem o repatriaci, se zpátky do vlasti dostala v tuto chvíli asi jen pětina…