Je zajímavé sledovat, co kdo o výsledku těchto voleb v přibližně dvoumilionové spolkové zemi říká. Moje postřehy jsou následující:

1. Když sečtu hlasy pro z mého pohledu extrémistické strany (AfD 43,8; Zelení 8,9; Die Linke 8,6; BSW 5,3) dělá to přesně dvě třetiny (66,6%) hlasů. Zatímco média hlavního proudu a politické elity zčásti oprávněně tepou AfD, toxicita postkomunistické Die Linke, ještě proruštější BSW a likvidační progresivismus a klimaalarmismus Zelených jsou zmiňovány jen okrajově. Z výsledků plyne, že dochází k naprosté implozi politického středu (CDU, SPD a FDP – součet 29,1 %).

2. Pád CDU a SPD má různé důvody. Nechci se pouštět do posuzování vlivu ekonomických faktorů a zmínil bych jen základní ideové příčiny.
SPD, velmi podobně jako česká ČSSD, přišla o voliče tím, že začala slyšet na progresivistická a nová populistická témata. Jistý populismus jí byl vlastní vždycky, ale tohle bylo nové. Jenže není učedník nad mistra a v prosazování progresivismu budou vždycky uvěřitelnější Zelení (u nás Piráti a STAN) a v populismu mistry AfD, BSW a Die Linke (u nás především ANO a SPD). V Česku už sociální demokracie dodýchala, v Německu šlape vodu. Možná to bylo nevyhnutelné, dělnické masy nám jaksi vymizely, a i kdyby se SPD držela důsledně svého kopyta, rybník by jí stejně vyschl.

2. CDU. Konzervativní či křesťansko-demokratická politika bez víry v Boha je protimluv. Nikdo se to neodváží říci takhle natvrdo, různě se to zakrývá a ředí. Ale je to stejné, jako když věřící rodiče prakticky opustí víru, ale přesto se snaží svým dětem vštípit postoje a názory, které z té víry vycházejí. První tři přikázání z Desatera se škrtnou, ale na dalších sedmi se trvá. Jako na filmovém pásu je ten proces, který v CDU dávno proběhl, vidět u dnešních českých lidovců. Co zbývá? Pragmatismus bez základního kamene. Postupné ústupky, přizpůsobování se, snaha levici v jejích výstřelcích ještě předběhnout. Občasné cuknutí záchrannou brzdou následované jejím opatrnickým povolováním. A je současně pravda, že s tím vysychajícím rybníkem to je podobné jako u SPD. Opuštění postojů vycházejících z víry v Boha bylo pragmatickým postupem reagujícím na mizení religiozity. Jenže se s vodou z té vaničky vylilo i dítě a nezbylo nic, na čem by bylo možno stavět. Jen to začíná být zřejmé a důsledky se plně ukazují až dnes.

3. Člověk žijící v jisté existenční nejistotě, vynakládající poměrně značné úsilí na svou obživu a zajištění základních životních podmínek, se instinktivně chová racionálně. Dnes lidé ty instinkty ztratili. Když čtu rozhovory s kandidáty v letošních komunálních volbách, je tam té racionality opravdu málo. Omílá se pohoda, sportovní a kulturní vyžití při pivíčku, stavby hřišť, cyklotras, záchrana hospod, ano i domovů pro seniory. Ale málokde je k přečtení slůvko o hrozbách a potřebách, které už visí ve vzduchu. Nedostatek vody, zničená zemědělská krajina, přímo před očima se rozpadající komunitní sounáležitost. Nedávno jsem v jedné eseji četl, že lidé byli dříve vlky. V tom dobrém i špatném slova smyslu. Jednali racionálně, šetřili síly, zvažovali „náklady“ na ulovení kořisti. Ano, byli podstatně tvrdší a nelítostnější, než jsme dnes my. Dnes, psal autor eseje, jsou lidé v Evropě mopslíci. A diví se, když přijdou z Afriky či blízkého východu vlci.

4. Systém liberální demokracie vznikal v době, kdy lidé mopslíky nebyli. Dnes to možná vypadá i v Sasku-Anhaltsku tak, jako kdyby starosta nechal o klíčových záležitostech obce hlasovat děti z první třídy. Maruška chce na náměstí sochu „Bárbíny“, Pepík živého draka za humny v umělé sluji, Emilka na růžovo přetřenou školu a Rudla obecní elektrický vláček se Spidermanem na kapotě.

5. Mnozí lidé se tváří zarputile, ale hluboko uvnitř jsou zmatení. Odřezaní od osnovy, jak by řekl žalmista.