Je týden volbách do Poslanecké sněmovny, povolební vyjednávání jsou v plném proudu, ale já pořád nejsem s to nějak se s výsledkem voleb vyrovnat – a napsat o něm něco s nadhledem…
Všímám si různých zajímavostí, jako že ve sněmovně, ve dvou různých stranických lavicích, zasednou i bývalí manželé, jejichž bouřlivý rozvod před dobou ještě nedávnou hýbal nejen bulvárními médii; nebo že ve sněmovně opět budou působit rodní bratři japonského původu, jeden ve vládním a druhý v opozičním táboře, jenom ten dříve vládní bude teď opoziční a ten dříve opoziční bude teď vládní – dokonce se zdá, že bude přímo předsedou Poslanecké sněmovny; to bude, jak se říká, kozel zahradníkem: poslanec, který v končícím volebním období nejsilněji paralyzoval sněmovnu obstrukcemi a dlouhými projevy bez nejmenšího smyslu, má mít hlavní zodpovědnost za fungování sněmovny – anebo se uplatní jiné české přísloví, že z pytláka nejlepší hajnej?
Pořád nejsem vyrovnaný s výsledkem voleb. Je to průšvih? Podle mě je. Je to velký průšvih? Podle mě ano.
Ministrem životního prostředí má být člověk, proti jehož možnému jmenování protestuje petice stovek nejen ekologických aktivistů, ale i odborníků, včetně padesáti profesorů – kdy bylo něco podobného? A nominant Petr Macinka odpovídá, že těmto protestům nerozumí.
Končící ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák našel na rýsující se vládní koalici jednu pozitivní věc: pochválil ji za upřímnost. „Vždycky se při koaličním vyjednávání říkalo, že nejde v první řadě o personálie, že nejdřív se musí vyjasnit program a najít programové shody – ale teď se rovnou mluví o korytech, promiňte o pozicích.“ A moderátorka se provokativně zeptala: „To znamená, že dřív se v té věci lhalo?“ – „Samozřejmě,“ odpověděl Martin Dvořák. Prohrané volby osvobozují.
O jakých programových otázkách se ANO, Motoristé a SPD mohou bavit? „Vsjo jásno,“ praví stará ruská anekdota o kamelotovi, který prodával noviny bez jediného potištěného řádku. Všichni tři přece chtějí, aby se lidem žilo líp! A všichni tři nenávidí odcházející vládu – tak jaké rozpory? Jde z toho na mě hrůza. Že Motoristé šli do voleb s deklarovaným cílem omezit státní dluh a Andrej Babiš (aby splnil aspoň něco z toho, co nasliboval) chce zrušit i dluhovou brzdu, která brání úplně nezodpovědnému zadlužování? Žádný problém! Že šéf jedné koaliční strany se veřejně vyjadřuje, že by neseděl ve vládě se šéfem jiné strany? Ale koalici s ní stvořit chce, tak jaký problém? To nejhlavnější, to nejdůležitější všechny tři pevně spojuje: že chtějí vládnout: pouto nejpevnější.