Od voleb do Poslanecké sněmovny uplývá dnes, počítám-li dobře, 48 dní – což na jednu stranu není zas tak mnoho, v Belgii jednou trvalo sestavování vlády dva roky, ale na druhou stranu je to o hodně zdlouhavější cesta ke šťastným zítřkům pod vedením Babišova kabinetu, než jak to vypadalo, a hlavně než jak to sám Andrej Babiš vyhlašoval bezprostředně po volbách.
Ale prezident dělá problémy.
Především se nechce tvářit, že nevidí, jak obrovský problém představuje, že premiérem se chce stát člověk, který současně inkasuje pro podporu svého soukromého byznysu ten největší balík peněz z veřejných rozpočtů a chce v tom pokračovat i nadále.
Za druhé panu prezidentovi vadí (ale možná mu vadí i něco jiného, do všech rozporů v zákulisí samozřejmě nevidíme) osoba novodobého bohatýra Filipa Turka v roli ministra zahraničí. (Filip Turek je mačošašek, ale přes všechny jeho tragikomické kotouly-vpřed-i-vzad by mi připadal jako ministr zahraničí přijatelnější než Lubomír Zaorálek, kdyby se, ale Bůh nás od toho uchránil, Andrej Babiš musel při sestavování vlády opírat o slepenec Stačilo! místo o Motoristy – ale to jen na okraj. A možná se mýlím a jsou to jen mé dlouholeté politické antipatie vůči Lubomíru Zaorálkovi.)
Přitom by stačilo, kdyby se potencionální vládní strany pochlapily a na místo premiéra byl nominován skutečný ekonomicko-politický expert hnutí ANO Karel Havlíček, zatímco Andrej Babiš by všechno řídil zpovzdálí jako svého času Jarosław Kaczyński v Polsku, a Motoristé by místo Turka nasadili třeba Jana Zahradila (ex-ODS), autora zahraničně politického programu Motoristů; ten má možná ještě horší názory než Turek, ale nebije své milenky, nejezdí dvoustovkou po dálnicích, ani nevyhrožuje saúdskoarabským diplomatům šibenicí, takže je v úloze šéfa zahraniční politiky přijatelný…
Jenže tomu se brání, a zuřivě brání, ješitnost představitelů obou potencionálních vládních stran. Babiš prostě CHCE být premiérem a pokud jde o Turka, Motoristé si myslí, že na jeho eskapády se časem zapomene, když nebudou přibývat další a on bude ministrem zahraničí…
Takže se jedná a vyjednává a večírek s podpisováním jmenovacích dekretů a přiťukáváním šampaňským se odsouvá. Nevidím na tom nic špatného.
Andrej Babiš by jistě uvítal, kdyby ho pan prezident zbavil Turka, to ano, ale svého střetu zájmu se vzdát nechce: vždyť právě na tom je založen smysl a princip jeho podnikání. Myslím, že nejraději by si to představoval tak, že jej prezident jmenuje premiérem – a on potom udělá nějakou kličku, nějaké vlk se nažral a koza zůstala celá, a bude celou věc považovat za vyřízenou (a následné právní spory a tahanice s Evropskou komisí ještě propagandisticky využije). Proto opakuje, že svůj střet zájmů vyřeší v souladu s českým a evropským právem – ale dodneška od něj nikdo neslyšel KONKRÉTNĚ JAK, protože kdyby řekl konkrétně jak, vystoupili by znalci práva a ukázali by, že o žádné řešení střetu zájmů ve skutečnosti nejde...
Ale prezident trvá na tom, aby řekl KONKRÉTNĚ jak, jinak že ho nejmenuje – patová situace. Kdo s koho? Kdo ustoupí? Kdo má pevnější nervy?
A nejen to. Prezident trvá na tom, aby Andrej Babiš svou představu, jak řešit střet zájmů, sdělil nejen jemu, ale i veřejnosti. Vidí v tom jakousi kontrolu: všichni si přece pamatujeme (ale proč se to tak málo připomíná?), že Andrej Babiš je schopen zapřít nos mezi očima, že svého času při jednání o důchodové reformě, jeho ANO nejdříve s něčím souhlasilo (nechci teď zacházet do podrobností), ale pak Andrej Babiš řekl, že ANO nesouhlasilo, že neřeklo, co řeklo, že na Hradě je špatná akustika, že prostě zástupci ANO řekli něco jiného, než prezident slyšel, že řekli…
A Andrej Babiš teď přišel s novou fintou: řekne konkrétně, jak vyřeší svůj střet zájmů, ALE POUHÝ DEN PŘED JMENOVÁNÍM ZA PREMIÉRA.
Rozumíte tomu? Jde o to dát právním expertům nulový čas na analýzu Babišova řešení („řešení“) – než řeknou, že to žádné řešení není, on už bude premiérem a čtyři roky s ním – v této věci a asi nejen v této věci – nikdo nehne.
Tak kdo z nás dělá blbce?
A co si necháme líbit?