Jednání Evropské rady, tedy lídrů (premiérů a prezidentů) Evropské unie v minulém týdnu začalo, jak bylo naplánováno, a skončilo 14. 12. o 3. hodině ranní; Ursula von der Leyenová už dopředu vyhlašovala, že jednání prostě neskončí, dokud nedospěje k dohodě. Šlo především o Ukrajinu.
Ukrajina bojuje – ale Evropská unie ji živí a (mnohem méně než by měla) i dává prostředky na obranu. K tomu už byly využity všechny možné evropské fondy, odkud se dalo čerpat, ale tyto možnosti jsou nyní u konce. Přičemž Ukrajina nyní potřebuje pomoc víc než kdykoli dřív. Na stole přitom už dlouho leží otázka ruských prostředků zmrazených v Evropě a především v Belgii; na Ukrajinu zatím plynou jejich výnosy, nikoli jistina. Belgie se ale brání myšlence na reparační využití těchto prostředků, řekněme si to česky, na jejich zabavení na pomoc pro napadenou Ukrajinu; obává se možné soudní dohry, která by mohla vyznít ve prospěch Ruska – a belgická vláda by pak musela sama platit vše, co by bylo – bývalo bylo – zabaveno.
A i jiným zemím je zase nepříjemná myšlenka na jakékoli vyvlastňování.
Nejjednodušší a nejlogičtější by bylo, aby si Evropská unie i v tuto chvíli prostředky na pomoc Ukrajině vypůjčila na finančních trzích. Ale některé evropské země, ty zodpovědnější, v čele s Německem, se novému velkému dluhu brání.
K tomu však nakonec došlo.
Ukrajina dostane na roky 2026 až 2027 od Evropské unie 90 miliard eur jako bezúročnou půjčku, kterou bude splácet až na to dostane peníze z Ruska, které jí bude platit poválečné reparace – kdy? Nikdy?
Za půjčku přitom budou ručit jednotlivé státy EU. Tedy kromě tří, kterým bylo povoleno neručit, když tedy nechtějí: Maďarsko, Slovensko a – Česko. „Proruská trojka“, „zlí hoši“, jak psali západní komentátoři...
Jinak budou ručit všichni: i vzdálené ostrovy jako Irsko i Malta – i Španělsko a Portugalsko – i pravoslavné země, Rumunsko a slovanské Bulharsko – i Rusku kulturně blízký Kypr.
Strašně, nesmírně se za tuto pozici České republiky stydím. První významný samostatný krok Andreje Babiše na evropské půdě po jeho návratu k moci říká vše... „Rusko, pro tebe všecko“ – heslo, které v předvolební kampani koalice Spolu podsunula Andreji Babišovi, se bohužel začíná naplňovat.
Je to nemravné, je to nepochopitelné. Trojice zemí, které samy zažily ruskou agresi a okupaci; trojice zemí, které si zvolily do čela lháře, demagogy a populisty – a mezi nimi i my!
Přičemž Babiš ještě hraje jakousi trapnou lišáckou hru: zdůrazňuje, že nejde o žádnou trojku, že on má jinou pozici než Orbán a Fico, protože ti dva odmítají podporu Ukrajiny vůbec, zatímco on uznává, že Ukrajinu je třeba podporovat – jen nechce k tomu přispět ručením českými penězi…
Otázka zní ale ještě jinak: jak dlouho se Ukrajina udrží? Bez této nyní odhlasované půjčky by na vedení další vedení války neměla už v dubnu příštího roku. Rusko počítá s jejím kolapsem a mír si nepřeje, jen kapitulaci Ukrajiny a její zařazení vedle Běloruska jako polosamostatného, Ruskem ovládaného státu.