Zas jednou mám důvod k hrdosti, k hrdosti na svůj národ: čtvrt milionu lidí na včerejší demonstraci Milionu chvilek pro demokracii v Praze na Letné.

Nevím, jestli to bylo přesně čtvrt milionu nebo o nějaký tisíc víc anebo míň, podstatný je ten letecký pohled na pláň zaplněnou drobnými hlavičkami lidí – myslících & cítících lidí.

Lidí, na které nezabírá kupříkladu Okamurova mantra „aby lidi měli víc peněz v peněžence“ – bylo to shromáždění idealistické, čtvrt milionu lidí stálo za to někam vyjít anebo přijet, třeba až z druhé strany republiky, a dvě a půl hodiny poslouchat projevy a reagovat na ně. (O tom, jak taková shromáždění přispívají k celkovému zlepšení veřejné diskuse a celé atmosféry v zemi, svědčí i to, že Andrej Babiš tentokrát, na rozdíl od minulé takové statisícové demonstrace Milionu chvilek před lety, už neopakoval lež, že účastníci byli za svoji účast placeni.) Demonstrace jako ta včerejší vládu nezmění a ani to není její cíl, vláda vzešla, žel Bohu, z voleb. Ale vláda, ať už jakákoli, uplatňující moc v zemi, kde se koná takováto demonstrace, bude vládnout jinak, než by vládla bez takové demonstrace – od něčeho ustoupí, v něčem si bude dávat pozor.

Vládní strany společně vyhrály volby, mají statisíce voličů – ale nemají statisíce účastníků spontánní, velké manifestace.

Organizační výkon Milionu chvilek je úžasný, obdivuhodný: od sesbírání peněz (ani koruna ze zahraničí, ani koruna prostřednictvím nějaké finty z veřejných, daňových prostředků), po všechny ty nezbytnosti, jako je ozvučení, velkoplošné obrazovky, toalety – až po dostatek dobrovolníků, kteří – zadarmo – věnovali sobotu svým bližním, a ocenit je třeba i samo sestavení agendy: plno mých známých, jinak vcelku slušných lidí, mi říkalo, že i když žádnou ze současných vládních stran nevolili, nevidí důvod, proč by měli jít demonstrovat na náměstí…

Je proti čemu demonstrovat na náměstích i na Letné!

Byla to manifestace pro slušnost a zdvořilost proti hrubosti, zlobě a buranství; byla to manifestace za vlast, proti demagogickému patriotismu; byla to demonstrace pro vstřícnost, altruismus a pochopení proti ziskuchtivosti a sobectví.

Byla to manifestace proti vládě, ale ne manifestace pro některou z opozičních stran. A i to je cosi nesmírně kladného – šlo prostě o cíl, abychom neupadli do marasmu maďarského anebo slovenského typu.

Moje zdravotní limity způsobily, že jsem na Letné nebyl a informace mám jen zprostředkované, proto se nechci vyjadřovat k jednotlivým řečníkům – jimiž byli především, jako tradičně, umělci a vědci. Ale i zde je myslím především na místě vděčnost.

A co dál?

Máme skvělé organizátory demonstrací, ale nemáme politické lídry. Ve všech třech vládních stranách najdeme jistě schopné lidi, schopné ve smyslu umění vládnout, i schopné v ovládání lži a demagogie – ale v žádné z opozičních stran není žádný, žádný, ani jeden skutečný politický lídr.

Už jsme se naučili modlit za vlast. To je dobře. Ale myslím, že bychom měli přijmout za svoji i prosbu: „Pane, dej nám prosím dobré schopné lídry! Dej nám schopné a slušné politické představitele!“