Je čas politiky a čas spravedlnosti. Ve vypjatém kontextu mezi světem politiky a světem justice je směšování těchto dvou oblastí zhoubné pro obě strany.

Aféra, která – až v příliš příhodnou chvíli – zavdává podnět k pomluvám a uvádí v pochybnost Françoise Fillona a jeho ženu kvůli údajně fiktivnímu zaměstnání na pozici asistentky poslance či v soukromé sféře, jeví všechny typické znaky legendy spočívající ve zneužívání justice a v diskvalifikaci reprezentanta jednoho z velkých francouzských politických proudů, vážného kandidáta na nejvyšší státní funkci.
Obvykle dobře informovaný satirický týdeník (Canard enchaîné, pozn. red.) zveřejňuje informaci, u níž neznáme zdroj, což umožňuje předpokládat politický manévr, když je tato informace dána do oběhu přímo uprostřed prezidentské kampaně. S rychlostí stejně pozoruhodnou jako neobvyklou se rozhoduje justice, v tomto případě finanční prokuratura, uspíšit předběžné šetření. Množí se úniky informací, média velmi ochotně přinášejí hodinu za hodinou zprávy o spektakulárních opatřeních, která jsou bez odkladu přijímána: výslech svědků, předvolání manželů Fillonových, policejní prohlídka v budově Národního shromáždění… Kandidát a jeho manželka podstupují, přirozeně bez ohledu na presumpci neviny, skutečný mediální lynč organizovaný částí tisku, který se vydává za lidový tribunál a vyzývá je, aby veřejně předložili soubor rozhodných důkazů, které jediné jsou schopny vyvrátit… pouhá tvrzení.

Na průzkumech veřejného mínění je to znát. Jeden z možných vítězů prezidentských voleb vidí, jak se jeho postava státníka drolí, jeho projevy jsou slyšet stále méně a debata se soustřeďuje na peripetie této právní procedury, a nikoliv na jeho program.

Nikterak nám nepřísluší, abychom se vyslovovali k podstatě této aféry. Nicméně tato záležitost si zaslouží, abychom zdůraznili některé právní úvahy a zdravý rozum.

Za prvé je vhodné si uvědomit, že jsme dali soudcům moc vytvořit nebo rozbít politickou kariéru bez ohledu na oddělení pravomocí. Na svou obranu, a aby si zachoval určitou koherenci, byl François Fillon nucen ve svém projevu uvést, že nebude kandidovat, bude-li obviněn. Uvážili jsme odpovědnost, která leží na vyšetřujícím soudci, který je takto nadán mocí omezit seznam kandidátů prezidentských voleb, a tedy přímo ovlivnit jejich výsledky? Někdo neznámý poskytuje výbušnou nálož, média zapalují doutnák a soudce volí okamžik, kdy bude explodovat!

Druhá poznámka upozorňuje na skutečnost, že tato procedura má za následek, že podstatná politická debata bude odsunuta do pozadí ve prospěch mediálního víru, který vede k diskreditaci politiky nejen tím, že posiluje populistický refrén „všichni jsou prohnilí“, populismus, který přesto denně opakují ušlechtilé duše, vzor „demokratické ctnosti“, ale zejména proto, že tato situace zabraňuje debatovat o tom, co je podstatné, o hodnotách, které sjednocují národ, o volbě sociální a ekonomické politiky, o geostrategickém směřování, o všem, co má vliv na naši budoucnost. Diskreditace visí na vlásku, nerozlišuje, nařčení se rovná odsouzení, praktiky, které mohou být sporné, jsou srovnávány s vážnými delikty. Cahuzac, Fillon, stejný boj!

Je nezbytně nutné, aby čas spravedlnosti a čas politiky přestaly jít proti sobě. Za tohoto stavu věcí je to prokuratura, která má vyšetřovat s úctou k presumpci neviny a říct se stejnou rychlostí, s jakou se této věci chopila, zda François Fillon může být oprávněně podezříván, že porušil zákon ve vztahu k tomu, jaké jsou přesně funkce poslaneckého asistenta a korporátní zájmy soukromé společnosti využít co nejlépe schopností svých spolupracovníků.

Tato procedura se nemůže střetávat s prezidentskou kampaní, aniž by ji pokřivila. Kampaň se musí znovu rozběhnout a debata musí směřovat k opravdovým problémům budoucnosti Francie. Nikdo se nestane větším, když svého politického soupeře porazí pomocí takových metod a nebude diskutovat o jeho návrzích. Pokud by se tak nestalo, vyšla by z toho demokracie ještě víc oslabená, než je nyní.

Bertrand Mathieu je profesor ústavního práva na Université Panthéon-Sorbonne
Hervé Bonnard je emeritní profesor trestního práva na Université de Bourgogne

Přeložila Jana Švancarová