Přemýšlení o dnešní slavnosti Ježíše Krista Krále je možné podložit objasněním dvou pojmů, které s ní souvisí. Je to král a zasvěcení.
Tato slavnost – na rozdíl od jiných slavností a svátků, které nám Kristova církev předkládá ke slavení – je mladá. Ještě nemá ani sto roků. Zavedl ji do liturgie papež Pius XI. dne 11. prosince 1925 okružním listem Quas primas. V něm osvětlil Kristovu křesťanskou vládu. Podtrhl také vliv svátků na člověka tím, že je slavíme každý rok.
Co to znamená zasvěcení?
Je několik možností výkladu. Známe zasvěcení kostela, takzvané patrocinium. Naše kostely – domy Boží a naše – jsou stavby, které jsou jiné než ostatní budovy. Mají být prostorem, který nás vede do skutečného a pravého domova, jímž je nebe. Nebeské, Boží království. V nich máme příležitost – ve společenství nebo sami v tichu – otevřít své srdce Bohu.
Je velká škoda, sportovním pojmem označuji tuto skutečnost jako gól do vlastní branky, že kromě času konání bohoslužeb jsou naše některé kostely stále zamčeny. A přitom je v pravidlech církve jasně nařízeno: Každý farní kostel má být alespoň několik hodin každý den otevřen, zpřístupněn pro modlitbu. Pro setkání – audienci u Krále. Kolik svatých začalo svůj život víry tím, že vstoupilo do ticha kostela. Kolik lidí změnilo svůj život tím, že si z hluku světa sedli do lavice kostela a začali přemýšlet o smyslu svého života.
Zasvěcení může také znamenat vstup. Vstup, většinou slavnostní, do nějakého společenství. Po určité době přípravy a splnění nutných podmínek se člověk stává právoplatným členem. Tuto chvíli si může každý rok připomínat, oslavovat. Pro nás katolické křesťany je to den našeho křtu. Znám jeho datum? Slavím ho?
Slavnost Ježíše Krista Krále letos v liturgickém kalendáři zastiňuje památku Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémském chrámě. Podle tradice ji její rodiče, svatí Jáchym a Anna přivedli do chrámu a požádali kněze o její zasvěcení. V moudrosti svého stáří a životních zkušeností byli přesvědčeni o tom, že nic lepšího se jejich dceři nemůže stát.
Pojem král souvisí s dnešním svátkem – mimo jiné tím, že v období kolem roku 1925 skončila většina království, a pokud králové zůstali, pak ve velké většině jen jako pouhé symboly států. Skutečnou moc – zákonodárnou, výkonnou a soudní – už král neměl. Pius XI. dobře rozeznal znamení doby a zavedením tohoto svátku chtěl čelit tomu, co potom přišlo a přichází vinou hnědé a rudé totality a v mnoha jiných formách krutého bezbožectví nebo uctívání nepravých bohů. Kolik mučedníků umíralo v síle slov: „Ať žije Kristus Král!“
K oslavě dnešního svátku patří osobní společné zasvěcení Pánu Ježíši, jež můžeme vykonat například modlitbou, která je v našem kancionálu pod číslem 066.
Můžeme také přemýšlet – rozjímat – nad Kristem Králem, který je v dnešním evangeliu (Jan 18, 33–37) jako zmučený, zesměšněný, poplivaný, souzený zločinec – a přesto říká: „Jsem král, jsem pravda.“
Už několik desítek roků je jednou z velkých duchovních autorit pro mnohé věřící karmelitán P. Vojtěch Kodet. Ten velmi naléhavě doporučuje každodenní zasvěcení Pánu Ježíši a Panně Marii – pro sebe a pro ty, které nám Pán Bůh ve své lásce svěřil do péče.
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze Krista našeho Pána. Amen.