Vidíme – soudíme – a přitom nic nebo málo víme, tak jako židé v dnešním evangeliu. Viděli Mesiáše, a přece ho neviděli. Byli slepí – tak jako většina lidí dnes: Boha nevidí nebo ho vidí v něčem nebo někom, co nebo kdo Bohem není. Jak vidím já? Jaký je náš pohled? Často je zaměřen sobecky na vlastní já, případně na vlastní – mylné představy...
Sidebar
RSS
Duchovní
3. neděle postní. Životodárná voda
Kardinál Raniero Cantalamessa vzpomínal, jak jako malý chlapec v době žní nosil vodu žencům na pole. Vodu, která jim dávala sílu pracovat na sklizni obilí – chleba pro tento život. Už 43 roků nosí posluchačům životodárnou vodu Božího slova...
1. neděle postní. Pokoj Kristův vám
Bůh stvořil člověka z lásky a dal mu vše, co potřebuje ke štěstí. Ďábel chce člověka zničit, a tak ho pokouší. Pokušení má vždy líbivý obal. Základy tohoto pokušení jsou vždy stejné – hlavně musí být pěkné na první pohled...
2. neděle postní. Mluvící ticho
Jak je možné, že apoštolové při proměnění Páně na hoře poznali Mojžíše a Eliáše, se kterými Pán Ježíš hovořil? Věděli o nich z vyprávění svých rodičů, učitelů víry. Tehdy nebyly žádné fotografie, obrázky. Ale teď je vidí a poznají je. Je to zázrak...
O pozdravení pokoje
Připadá mi, že věřící v kostele (aspoň v centrech velkých měst) tvoří úplně stejné společenství jako lidé v zaplněné tramvaji: jsou spolu, protože jedou stejným směrem, každý cítí jako svoji povinnost zúčastnit se nedělní bohoslužby, ale jen projedou společný úsek cesty, zase se rozejdou a každý jde po svém, jako člověk, který vystoupil z tramvaje…