Dav strhl pomník magistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze, bez jakéhokoliv razítka a povolení. (Jaroslav Seifert byl svědkem této události, po mnoha letech vzpomínal, jak se Husova hlava skutálela k jeho nohám.) Nikdo nebyl potrestán, potichu se uznávalo, že odstranění pomníku bylo oprávněné vzhledem ke stovkám nevinných obětí, které byly ve jménu Jana Husa povražděni...

Číst dál...

Svěřit volant svého vozidla do rukou Božích, svěřit všechno, úplně všechno, jenom do rukou Božích? Dokázali to někteří světci – a vlastně všichni mučedníci v okamžiku smrti. Svaté Terezii z Ávily, učitelce církve, trvalo dlouhé roky, než se zcela – zcela! – z totožnila s Boží vůlí; píše o tom ve svých spisech... Svěřit volant svého vozidla do rukou Božích, jak jsem to napsal v článku Před sochou Panny Marie (a není to moje originální metafora) – nechat jej, aby on sám řídil? Není nic těžšího, nic na této zemi...

Číst dál...

Začíná být jasné, že vydaný majetek ani v investice proměněná dočasná renta ekonomiku církve nezajistí. Kůrovcová kalamita a zadrhávající rozjezd projektů turistického ruchu situaci zhoršují, ale hlavní příčinou nejsou. Příčinu je třeba hledat na výdajové straně rozpočtu. Ekonomická odluka od státu neznamená zbohatnutí církve ani posílení jejího vlivu...

Číst dál...

Přicházím ke tvé soše, Panno Maria, abych lépe soustředil svoje myšlenky, abych se tady před tebou pomodlil. Ale – proč uhýbám před tvým pohledem, jako bych se ti nechtěl dívat do očí? Panno Maria, chci se k tobě obrátit v modlitbě – ale nechci se ti dívat do očí. Proč? Nelžu si: je to proto, že ti nedůvěřuji...

Číst dál...

Pojem štěstí je matoucí a neměli bychom ho používat, alespoň tehdy ne, když mluvíme o Bohu a náboženství. Štěstí rovná se: úspěch v zaměstnání – mraky peněz, vila, daleké cesty, atraktivní partner/ka a samozřejmě hodně zdraví, mít chytré děti. Anebo, otočme list, jiné štěstí, štěstí ve smyslu mír a duševní pohoda, vyrovnaný život v dostatku, ale ve skrovných materiálních poměrech...

Číst dál...