Aktuálně

O co jde v těchto dnech v Polsku? Chce tamní vláda skutečně ovládnout soudy, jak křičí mainstreamová média v celé Evropské unii? Je v Polsku ohrožena demokracie? Hrozí zemi našich severních sousedů diktatura? Mají pravdu komentátoři, kteří se nebojí ani srovnání s vládou Józefa Piłsudského? Anebo jde, jako tak často v současné Evropě, o tupý, zmanipulovaný dav bojující nakonec proti svému vlastnímu zájmu?

Andrej Babiš se srovnává s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem, který také chce snížit počet poslanců. Přitom, stěžuje si Babiš, Macrona „nikdo z našich ochránců demokracie nekritizuje“. Čím to? Žeby tím, že Macron kromě angažmá v politice není i druhým nejbohatším mužem v zemi a největším pobíračem dodací?

Pokud někdo pochybuje, zda potřebuje Senát, má nyní po ruce důkaz, že ano. Senát včera schválil bez rozpravy řadu mezinárodních smluv – a jednu neschválil: smlouvu o leteckých službách mezi Saúdskou Arábií a Českou republikou, smlouvu zcela standardní, umocněnou navíc i tím, že českého i tamního leteckého dopravce spojuje dnes stejný nadnárodní koncern...

Ze zpráv jsme se mohli dozvědět, že evropská komise začala uznávat, že někteří západní výrobci dodávají na trh nových členských zemí ve stejných obalech méně kvalitní zboží než do starých členských zemí. Přitom o něčem takovém se v nových členských zemích hovoří už dlouho a (tragi)komické nadto je, že příslušnou agendu má v evropské komisi na starosti právě Češka Věra Jourová...

Jana Machalická se vrátila k ocenění Václava Vorlíčka v Karlových Varech. Jistě, každé poukázání na zločinnost komunismu a na nutnost morálky ve veřejném životě je dobré a moc a moc a moc potřebné. „Pamětníků ubývá nebo jsou staří a unavení,“ píše Jana Machalická, „a lidé vůbec zapomněli, v jakém marasmu žili....“ Ale mrzí mě trochu, že se ozývá právě při příležitosti ocenění Václava Vorlíčka. což byl zručný řemeslník, který si nehrál na hlubokého umělce a ani přímo politické agitky netočil, ač by mohl a polepšil by si tím...

Na summitu G20 se Trump hezky přímo, z očí do očí, Putina poptal, zda Rusko chtělo ovlivnit americkou prezidentskou kampaň, Putin mu řekl, že ne, a Trump na to, že Putinovi věří – prostě: pohoda. Jako když levicový australský premiér Ben Chifley poté, co se v padesátých letech provalily rejdy sovětských tajných služeb v Austrálii, prohlásil, že se zeptá přímo Molotova, jestli SSSR opravdu vybudoval v Austrálii agenturu – no a když ho jeho poradci poučili, že Molotov mu asi pravdu neřekne, divil se... To Trump věří – a nikdo se už nediví.