Neděle 23. ledna 2022: po delší době se zase jednou dívám v České televizi na Otázky Václava Moravce. Vlastimil Válek (TOP 09), Julius Špičák (ANO), Svatopluk Němeček (ČSSD) – trojici debatujících tvoří mužové, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti & důstojnosti: dva poslanci, dva bývalí a jeden současný ministr zdravotnictví, všichni tři lékaři, z toho dva vybavení titulem profesora. Můžu tedy doufat, říkám si, že sledovat jejich diskusi nebude ztráta času...
Dnes slavíme neděli Božího slova. Boží slovo je jeden ze základů naší víry. Je to základ vztahu člověka k Bohu. Bůh nebo svět – pravda nebo lež. Návod ke správné odpovědi vložil milující, všemohoucí Bůh do první části hlavního přikázání: „Miluj Boha nade všechno!“ Jakým způsobem a jak často přijímáš slova tohoto světa? Jak často a jakým způsobem přijímáš Boží slovo? Jaký má Boží slovo dopad na tvé myšlení, mluvení a chování?
Kdo bude prezidentem? Termín voleb, potřetí přímých, ještě ani nebyl vyhlášen, bude to zhruba za rok, ale už se objevují rozliční kandidáti. Někteří zatím jenom naznačují, jiní už se hlásí na přímo. Zatím nemám z nikoho radost, nikdo mi nerozproudí krev touhou, aby právě on se stal pánem na Hradě. A z některých kandidátů jsem dočista janek, nebo alespoň janeček. Zdá se, že účast ve volbách hlavy státu se stává oblíbenou zábavou nudících se českých multimilionářů...
Lídr kandidátky za STAN ve sněmovních volbách v Libereckém kraji Jan Farský vždycky působil jako seriózní a slušný člověk. Chytře se koukal, uměřeně vystupoval, rozumě hlasoval a zastával konzervativní názory. To je teď pryč. Dne 10. ledna nás Farský všechny šokoval oznámením, že získal osmiměsíční stipendium na univerzitě v Oregonu v USA, kam chce ještě v lednu odletět, poslaneckého mandátu se ovšem nevzdá...
Každý člověk zažije tuto krásu – stav zamilovanosti. Pokud se k tomuto stavu přidají mantinely Božího řádu, tak je položen základ k dobrému manželství. Zamilovanost, která nectí Boží a přirozený řád, velmi brzy vystřídá vyhledávání a zveličování „závad“ toho druhého. A vztah se rozpadá. Lidé zůstanou opuštění, zklamaní, často jsou tu i nešťastné děti, dluhy… A povzdech: „Taková to byla láska...“ Nebyla.
Možná právě nyní nastala chvíle, abychom si připomněli, že naděje, se kterou můžeme hledět do budoucnosti, střídá po nejméně osmi letech obavy o charakter českého politického života. Politická změna je natolik zásadní, a přitom podivuhodnou událostí, že se nám mohou vybavit slova Václava Havla pronesená při první návštěvě papeže Jana Pavla II. u nás: „Nevím, zda vím, co je to zázrak…“
Jasně sestupný trend je patrný u počtu občanů, kteří se hlásí ke třem křesťanským církvím, za něž byla data již zveřejněna. U církve československé husitské se počet stoupenců za posledních deset let snížil z 39 tisíc na 24 tisíc, tedy o 38,5 %. U českobratrské církve evangelické pak z 53 tisíc na 33 tisíc, to jest o 37,7 %. Relativně nejnižší pokles zaznamenala zdaleka nejpočetnější římskokatolická církev, a to z 1 082 tisíc na 741 tisíc, to jest o 31,5 %. Všechno jsou to čísla vysoká, za pouhou dekádu tyto církve opustila přibližně třetina jejich příslušníků...
