Aktuálně

Tématem této kritické glosy jsou kvapem se blížící prezidentské volby v USA. Ale začnu hodně ze široka, příkladem z oboru, který je mi blízký, totiž z dějin literatury 20. století: básník František Hrubín není žádný stalinista. Avšak z jeho první poválečné básnické sbírky na nás hledí tvář J. V. Stalina, kresba Stalinova obličeje přes celou obálku! Bylo po válce a Stalin byl generalisimus Sovětské armády, která v té válce zvítězila a tím nás vytrhla z okupace hitlerovským Německem… Miliony dobrých a slušných lidí tehdy Stalina milovaly. 

V těchto dnech se na nás obrátil pan ministr zdravotnictví s kratičkou, ale o to důležitější výzvou: „prosím, zůstaňte doma.“ Osobně jeho prosbu plně podporuji: Je naléhavě třeba vyvarovat se všech zbytečných i nadbytečných kontaktů. Proto i já Vás prosím: zůstaňte doma. Jen bych chtěl slůvko doma pro nás křesťany trochu upřesnit...

Není pochyb o tom, že hlavní břemeno pandemie dopadne na naše zdravotníky. Lékaře, sestry, další personál nemocnic. Česko má vyspělé zdravotnictví, odborníky v adekvátních vědeckých oborech, skvělé a obětavé zdravotníky. Přes současnou politickou i společenskou mizérii spoustu obětavých a statečných lidí. To jsou základní kameny, na kterých budeme v následujících týdnech stavět. Dvě věci nám ale chybí. Zaprvé opuštění bláhové, sekulární víry, že jsme mírou všech věcí, že náš pokrok učiní svět navždy bezpečným a blahobytným místem. A zadruhé přijetí víry, že smrt nemá v životě člověka poslední slovo.

V našem městysi je umrtveno prakticky vše. Hostince, kulturní akce, dokonce je zrušena i většina plesů plánovaných v zimě. Úřad městyse má otevřeno jen v pondělí a ve středu, vždy pět hodin. Lidé, kteří přijdou mimo tuto dobu, se občas domáhají vstupu a nadávají naší paní účetní, že jim nechce vyhovět. Je to celé těžké! Vnuk chodí do první třídy, paní učitelka je z přerušení výuky celá nešťastná. Má sestra v karanténě je. Pracuje jako ošetřovatelka v domově pro nemocné s Alzheimerovou chorobou a minulý týden pacienty ošetřovala pedikérka, která následně onemocněla. Víc než o sebe se ovšem bojí o klienty!

Někdo popírá samu existenci epidemie, někdo vymýšlí a šíří konspirační teorie, čím absurdnější, tím lepší, někdo se bojí, někdo nebojí – v klidu však není nikdo. Vláda se chová jak netopýr vypuštěný z klece a zmateně naráží do stěn na té i na druhé straně. Co včera platilo, dneska neplatí.

Je to, či spíše bývala, v každém kostele samozřejmost. Někde poblíž vchodu se nacházela kropenka, nádoba  se svěcenou vodou. Vcházející křesťané v kropence smáčeli ruce a žehnali se znamením kříže. Stejně tak činili při odchodu. Valná většina kropenek je na svém místě doposud. Jenže jsou prázdné! Nahradily je flakonky či dávkovače s dezinfekčním roztokem. Ne, nemám v úmyslu zpochybňovat nezbytná hygienická opatření. Jen bych rád upozornil na fakt, že je něco špatně. Ještě jsem nepotkal člověka, kterému by žehnání svěcenou vodou chybělo...