Aktuálně

Člověk nemusí být zrovna vývojový psycholog, aby věděl, že odložit šestiměsíčního špunta do jeslí (pro ty, kdo si to nepamatují, dodávám, že v tom věku neumí mnohé dítko lézt ani sedět) není zrovna dobrý nápad. Vzpomenu-li si na své početné potomstvo, děti i vnoučata, nemohu jmenovat ani jednoho, který by o něco takového stál, či by se na jesle dokonce těšil...

V Bělorusku se chystají prezidentské volby... Výsledek voleb je předem jasný, ale za pozornost stojí okolnosti. Kolik mítinků opozičních kandidátek Lukašenkův režim strpí? A jakou míru své nervozity dá Lukašenko najevo mírou absurdity různého obviňování opozice?

Vadí mi, že papež František musí svolávat synody o Amazonii a neustále upozorňovat na špatnou situaci. Připadá mi, že boj o sestru zemi stále prohráváme. Ale Amazonie je důležitá, její ekosystém ovlivňuje klima i oceánské proudy. Jestliže chce brazilský prezident Jair Bolsonaro přehlížet i autoritu papeže, svědčí to o jeho a schopnosti nezastavit se před ničím...

V nočním podniku Techtle mechtle se konal večírek na rozloučenou s koronavirem. A vir si ho dokonale užil: nakazilo se na osmdesát lidí. Vir je zkátka lump: jen se mu o kousek povolí, ihned toho zneužije. V celém státě opět přibývá nakažených, a tak se vracejí i některá protiepidemická omezení, která už jsme je pokládali za minulost…

Z evropských peněz se u nás v uplynulých letech nastavěla na různých kopcích spousta rozhleden, na některé z nich jsem i osobně vylezl – nemohla by se pro představivost nás, lidí bez finanční představivosti, zavést jedna průměrná rozhledna jako jednotka prostředků z rozpočtu Evropské unie?

Jen toho, kdo dění v Turecku nesleduje soustavně, mohla islamizace nejvýznamnější istanbulské památky, chrámu Hagia Sofia překvapit; v mešity se totiž (za hlubokého nezájmu Evropy i Ameriky) v Erdoğanově  Turecku změnila už řada křesťanských kostelů...