Aktuálně

„Petici jsem podepsal,“ napsal jsem, „protože si myslím, že jsou věci, které se nemají dělat ZA ŽÁDNÝCH OKOLNOSTÍ – a to, co tak zranilo a pobouřilo křesťany, to, co má být předvedeno na divadle v rámci jednoho představení brněnského divadelního festivalu, patří mezi ně...“

Je toho mnoho, co nás děsí. Domácí politika i zahraniční. Chapadla ruské propagandistické chobotnice, plížící se internetovými sociálními sítěmi do hlav stále většího počtu našich spoluobčanů. 12. dubna, na výročí letu Jurije Gagarina do vesmíru, zaznělo v OSN z úst ruského delegáta, že jeho země nevylučuje válku s USA – to nebyl vtip. Ale přesto žijeme na Ostrově blaženosti...

Mluví se už dlouho o tom, jak supertrapně vypadá česká zahraniční politika, když vláda jede hot a hlava státu čehý: ale dnes už jedou různým směrem i členové vlády, nota bene vlády tvořené lidmi z jedné strany... Může nás někdo brát vážně? A ještě poznámka na závěr: Miloš Zeman a další komunisté požadují, aby každému vojenskému zásahu proti cizí zemi předcházel mandát Rady bezpečnosti OSN: proč to nepožadovali při ruském obsazení Krymu?

Pohlédneme-li na náboženství, která se nehlásí k Ježíši Kristu, pak tradiční mezi nimi je především judaismus. Ten byl ovšem takřka úplně zničen holocaustem. Federace židovských obcí uvádí, že registruje 3000 členů; přitom lidí etnicky židovského původu je několikanásobně více. K islámu se přihlásilo 3500 věřících, především přistěhovalců...

Mám tisíc výhrad k americkému prezidentu Trumpovi, mám tisíc výhrad k francouzskému prezidentovi Macronovi a dost je toho, co mne vzdaluje od britské premiérky Mayové – ale ve chvíli, kdy nezačali pohodlně říkat, že nejsou důkazy a nic se neděje, nýbrž dokázali zasáhnout proti otřesnému válečnému zločinu, jakým je použití bojových plynů, jsem plně na jejich straně a mají moji absolutní podporu...

V korunce k Božímu milosrdenství, kterou přijala ve vidění sestra Faustyna, se modlíme: „Věčný Otče, obětuji ti tělo a krev, duši a božství tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista na smír za hříchy naše i celého světa.“ Nad tím se objevuje otázka: Tělo a krev, to je jasné, to jsou složky Nejsvětější svátosti. Ale co ta duše a božství? Jak se do té čtveřice „obětních darů“ dostaly?