Aktuálně

Krása zlidšťuje, krása těší. Díval jsem se na architekturu a pak na sluncem zalitý park, nemohl jsem spustit oči z očí nevěsty, stále jaksi (jak to říct?) šťastné i udivené, líbily se mi róby i klobouky dam i uniformy jednotek, dojem vzácnosti a výjimečnosti – ale dole na obrazovce běžel v pásce titulků ten svět, ve kterém žijeme, občas jsem na něj vrhl pohled: z KLDR se podařilo uniknout dvěma mužům; EU slíbila Íránu zachování jaderné dohody; aliance šíitského duchovního Sadra vyhrála volby v Iráku; při včerejší letecké havárii v Havaně zahynulo 107 cestujících; útok na stadionu v Afghánistánu způsobil smrt nejméně 8 lidem; sedmnáctiletý střelec na střední škole v Texasu zabil 10 osob; Tvrdík potvrdil, že CITIC dluh CEFC nesplatila, zabránily tomu podle něj kroky J&T...

Mezi dvěma zeměmi je plot; nepříliš vysoký ve srovnání s jinými podobnými ploty – ale stačí na to, aby nikdo nemohl přecházet sem a tam. Na jedné straně plotu stojí po zuby ozbrojená armáda konsolidovaného, vcelku mocného státu. A na druhé straně houfy ozbrojené kamením a zápalnými láhvemi. Je to válka? Obě strany jsou ochotné umírat a zabíjet, obě strany mají na mysli nějaké území, jedna by je chtěla obsadit – a druhá je odhodlaná je hájit. Je to tedy válka. Je to jedna z podivných podob války, se kterými se setkáváme v dnešním světě. Ale toto je jen jedna z bitev války, která se vede především v kabinetech světových velmocí tisíce kilometrů odtud. Proto se Palestinců více než cokoli, co se může stát mezi nimi a Židy, dotkl úřední akt, jenž stvrdil zásadní změnu postoje stále ještě největší mocnosti na světě – přestěhování americké ambasády do Jeruzaléma.....

Pokud by mezi záměry budoucí vlády babišovců a ČSSD mělo patřit i posílení zahraničních kontingentů české armády, KSČM, zaznělo jasně a zřetelně, by vládu nepodpořila. Ale proč tento požadavek vyplul na povrch tak náhle?

Proč nejvyšší polští představitelé, kteří přece nejsou exponenty útočné ruské politiky proti Evropě, zvou a s nejvyššími poctami přijímají českého prezidenta Miloše Zemana? A poskytují mu tak mediální prostor, aby dál, tentokrát i před novým publikem, bojoval za zájmy Moskvy – a proti své vlastní zemi, Evropské unii a Severoatlantickému společenství?

Rusko začalo kalit vodu, hned, jak – ke svému obrovskému překvapení – zjistilo, že Britové si už nenechají jen tak líbit další vraždění Rusů na britském území. Součástí dezinformační kampaně je obvinění, že jed novičok, který byl nasazen na ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala a jeho dceru, vyráběly i jiné státy než Rusko. V poněkud proměnlivém seznamu údajných výrobců se postupně objevovaly USA, Švédsko, Slovensko, Česko i sama Velká Británie. České Ministerstvo zahraničí prohlásilo, že jed novičok se u nás nevyráběl. Normální člověk by řekl, že tady by celá epizoda měla, alespoň z českého hlediska, skončit; snad ještě by bylo na místě, aby si český ministr zahraničí předvolal ruského velvyslance a žádal vysvětlení – což v jiném než diplomatickém jazyce znamená omluvu. Ale to bychom si my, Češi, nesměli zvolit představitele, jaké jsme si, po hříchu, zvolili...

Ono se to nezdá, ale i takový malý magazín, jakým je Skleněný kostel – ten nejmenší na českém internetu – dá spoustu roboty, především autorské a redakční – ale i jiné. Skleněný kostel má ovšem štěstí na obětavé spolupracovníky, kteří nechávají ve Skleněném kostele obrovské množství práce zcela zadarmo, na IT odborníka, který jej už několikrát postavil na nohy, na korektora, který jazyk Skleněného kostela mění v korektní češtinu a zachránil už vyznění mnoha článků, když neobratná chyba změnila jejich smysl. Skleněný kostel potkal řadu přemýšlejících autorů a třeba i pečlivých překladatelů.
Pokud Vám Skleněný kostel dává nějaké podněty k zamyšlení (třeba i k nesouhlasu?), pokud se domníváte, že jeho existence na českém internetu má svůj význam, podpořte jej prosím, vhoďte pár korun do klobouku, který teď klademe před dveře: číslo účtu 2400201943/2010. Neorganizujeme sbírku, jen prosíme o výpomoc mezi přáteli.

R e d a k c e