Aktuálně

Žádné dotace nenahradí vlastní, garantované příjmy obcí! Dotačních programů je dnes příliš, narušují tržní prostředí a často vedou k tomu, že obce investují do zbytných věcí, kde je dotace nabízena, a upozaďují věcí důležité, kde na dotace nedosáhnou...

Protože bydlíme na kraji obce blízko lesa, tak jsme si pak užívaly orsejí, prvosenek, plicníků, sasanek (hajních, lesních i pryskyřníkovitých), medvědího česneku a česnáčku lékařského, pomněnek, violek Rivinových, hrachorů jarních i později kvetoucích konvalinek, kokoříků, kostivalů...

Ve dnech 26. a 27. dubna jsem několik hodin sledoval (ze záznamu, ne osobně) debatu v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky; a viděl jsem (ve zpravodajství, také ne osobně) protestní černé prapory, které zavlály na mnoha radnicích. A snažil jsem se pochopit, o co vlastně jde... Zá se mi, že česká politika zajíždí do stále hlubšího bahna za nezájmu velké části dezorientovaných občanů...

Největší síla na světě je lidská blbost, je to síla ještě větší než hřích, protože lidí, co nemyslí– tak mi to alespoň připadá – je o hodně víc než těch, kteří se dopouštějí vědomě těžkého hříchu; a potom: lidská blbost má většinou horší následky než hřích, protože hříchům, jakých by se rozumný člověk nedopustil, blbost dokořán otevírá bránu...

V listu Galaťanům vypočítává svatý Pavel devatero ovoce Ducha Svatého. Můžeme si je rozdělit do tří trojic: troje ovoce dostáváme jako dar z nebe: to je láska, radost a pokoj; tři definují skutečně křesťanský způsob, jak se máme chovat k našim bližním: to je shovívavost, vlídnost a dobrota; konečně třetí trojice vlastností, jak je vypočítává svatý Pavel, už jde myslím tak trochu pod kůži a klade na nás požadavek: věrnost, tichost a zdrženlivost...

„Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš – příjmení měl Justus – a Matěje.“ (Skutky apoštolů 1, 23) Tuhle jsem slyšel k tomu místu soukromý výklad, jakousi lidovou exegezi, ale podle mě logickou a výstižnou: „Všimni si, jak je představují: napřed toho, co má tři jména, asi byl významnější a možná ho víc chtěli, a pak – po dlouhé pauze – Matěje. Nějakého Matěje. Žádný titul, žádné příjmení. Jako kdyby s ním moc nepočítali. Není jisté, že to tak bylo, ale je to možné. Zkusme to se vší úctou předpokládat...