Petr Pavel se zatím – ale je to jen pár dnů – projevuje stylem, který je mi sympatický; po světě chce jezdit s kratší prezidentskou kolonou, nechce se vidět na poštovní známce a první návštěvy neplánuje do těch krajů, kde měl nejvíc voličů, aby si užil slávy (tak cestoval Miloš Zeman) – nýbrž naopak do krajů, kde měl nejmenší podporu...
Chci být blahoslavený? Co si myslím o ceně, díky, které se mohu stát blahoslavený? Kdy pochopím, že tato cena už byla zaplacena Kristem na kříži? Jak prožívám nejsvětější oběť mše svaté, při které znovu Pán Ježíš nekrvavým způsobem tuto cenu za mě platí?
Čtrnáct dní mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby jsem prožil ve stresu – a ve snaze přispět, podle svých možností, k vítězství Petra Pavla. Hlavně aby nezvítězil Andrej Babiš! Hlavně aby nezvítězil Andrej Babiš!!! Ocenil jsem, když po prvním kole, ve kterém uspěla méně, než jí slibovaly průzkumy veřejného mínění, měla Danuše Nerudová odvahu říct, že Babiš je „velké zlo“.
První hřích: Uvěřit, že jsem bojovníkem za pravdu. „Nikdo ať nevynáší jednoho na újmu druhého. Vždyť kdo může o tobě říct, že jsi něco víc? Máš něco, co bys nebyl dostal?“ Druhý hřích: pociťovat radost z vítězství, vžít se do mentality zápasu – mít radost z dobře umístěné rány, kterou jsem zasadil protivníkovi. To je opak lásky a neláska je hřích.
Proč dnes Andrej Babiš neopakuje svoje původní heslo, se kterým vstoupil do politiky: ŘÍDIT STÁT JAKO FIRMU – ? Protože už dnes každý ví, že tím myslel: řídit stát jako svoji firmu, řídit stát jako politickou divizi Agrofertu.
Nebudu volit menší zlo, ale prostě toho lepšího z obou kandidátů. Jeden z nich se prostě stane prezidentem a jako občan to chci ovlivnit.
Jeden křesťan řekl: „Když si pan biskup přeje, abych šel volit, tak půjdu, jsem poslušný katolík, ale před volební místností si hodím mincí, a podle toho odevzdám svůj hlas“ – zvláštní případ, kdy někdo vlastní rozum, dar Boží sloužící k poznávání a rozlišování, svoji zodpovědnost i svědomí deleguje na Českou mincovnu!
