Když se řekne „parlamentní vyšetřovací komise“, nemá to slovní spojení myslím příliš dobrý zvuk: každý okamžitě dodá, že ještě žádná parlamentní komise nikdy nic nevyšetřila. O to víc překvapila závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k otázce privatizace OKD...
Odborníka poznáte nejlépe podle toho, že si není vůbec jistý, jak by měly lesy za sto let vypadat. Pravděpodobně bude obmýtí kratší (ukazují to data z obdobných pásem západní Evropy) a druhová skladba pestřejší (je fakt, že srážkové úhrny se posunují více z jižní do severní Evropy, přičemž ale Česko je právě na rozhraní a vnímáme spíše ty výkyvy).
Rozhodně ne nekrolog – nejsem hudební kritik. Ale také ne vyvážený soud. Pokud soud, tak nevyvážený a jak jen možno omylný a mylný. Když slyším, že premiér, sám nevěřící, navrhl jako místo pohřbu zpěváka katedrálu svatého Víta, musím stále myslet na to, co řekl polský novinář Mariusz Szczygieł: „Karel Gott je sacrum v desakralizované společnosti.“ Ale to je jen část pravdy o naší desakralizované vlasti...
Občas se dočítáme, a už je to téměř na sto procent nuda, výsledky všelijakých průzkumů o tom, jak lidé důvěřují různým institucím. A různí komentátoři pak lehce trnou nad relativně nízkými čísly, jak málo procent lidí prý důvěřuje vládě, sněmovně, Senátu, starostům (jako by bylo množné naházet všech více než šest tisíc českých starostů do jediného pytle!), policii, soudcům, tanečníkům, hercům, malířům, uzenářům – ne, malířům a uzenářům ne. Ani zpěvákům a hercům – i když to by bylo více na místě.
Můj kamarád Venca Vitásek napsal moc dobrý dopis generálnímu tajemníkovi OSN. Tedy, popravdě řečeno, on píše různým představitelům a představitelkám často, ale tentokrát si dal opravdu záležet. Praštil se přes kapsu a nechal si dopis přeložit od profesionální agentury. Pravda je, že z New Yorku mu zdvořile odpověděli, ale ani slovo k tomu, co můj kamarád Venca Vitásek navrhoval velmi naléhavě, totiž že je ochoten promluvit na světovém summitu ke klimatické změně a je dokonce s to se zadlužit, aby měl na cestu elektricky proháněnou lodí do New Yorku...
Na Malé Straně v Praze, vedle hromady dalších práporů, vlaje i modrá vlajka Republiky Kosovo. Česká republika uznala Kosovo jako nezávislý stát už v květnu 2008, tři měsíce po jednostranném vyhlášení kosovské nezávislosti na Srbsku. Současný prezident však nepřijal od velvyslance Kosova jeho pověřovací listiny a nepodepsal jmenování českého velvyslance pro Kosovo.
Málokterá z novějších českých básní má takovou sledovanost jako Renčova Popelka nazaretská. Části z ní se dostaly i do breviáře. Zveršovat život Panny Marie je pro básníka riziko: může to svádět k líbivosti a frázím. Václav Renč se dokonce v úvodu pojistil dvojverším: „Sebehůř ji lze vyprávěti – vždy bude zníti přesladce.“ Naštěstí Popelka nazaretská není napsaná ani trochu „sebehůř“...
