Ano, čínská chřipka tu řádí. Ale tak nějak se mi zdá, že vláda, potažmo Bureš, řádí mnohem, ale mnohem více a hůře. Například nám nikdo nevysvětlil, proč látkové roušky už nestačí – to jsme se v nich rok dusili zbytečně?
Při vyhlašování nových opatření Andrej Babiš řekl, že i když nadělal spoustu chyb, žádá nás ještě jednou o důvěru. Ještě jednou? Tedy naposled? Pokud budou zase zmatky, vláda odstoupí? Ale kdež! V několika nedělních vystoupeních v různých televizích už premiér opět mluvil, jak mu zobák narostl. Odstoupit prý nehodlá – i když závěr, že vláda, která v nejtěžší krizové situaci udělala spoustu chyb, by měla odstoupit, je, řekl bych, zcela logický. Ne. To, že v boji s nákazou patří naše země k nejhorším na světě, není důsledek špatné práce vlády, vláda pracuje dvacet hodin denně a už nemůže víc, protože musí někdy aspoň trochu spát... Co kdyby to zkusil naopak, spát dvacet hodin denně a jen čtyři hodiny vládnout? Třeba by to pomohlo.
Hraniční přechod kousek od srbského Bělehradu projíždíme bez zdlouhavých kontrol. Je to nezvyk v těchto hlídaných balkánských končinách. Naše putování po jihovýchodní Evropě pokračuje po prázdné rumunské silnici. Posledním cílem výpravy je Banát. Auto projíždí hlubokými lesy. Nikde nikdo. V mysli mi začínají naskakovat příběhy, které jsem slyšel. Jak právě v takových odlehlých rumunských končinách někoho přepadli, o všechno ho obrali a málem zabili. Jenže zkušenosti z daleko nebezpečnější Albánie mě uklidňují. U Dunaje odbočujeme do malého města Nová Moldava. Místních se ptáme na cestu. Ukazují někam dál...
Dne 22. února je svátek Stolce svatého apoštola Petra. Nejde o žádný novodobý vynález, do kalendáře nebyl vložen ani po Druhém vatikánském koncilu ve 20. století, ani po definování papežské neomylnosti v 19. století, ani jako reakce na osvícenství a ani ve vrcholném středověku; slavíme jej už od 4. století...
Vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská potichu připustila, že Lukašenkův režim vyhrál – ne volby, ty nadále pokládají za neregulérní nejen představitelé běloruské opozice a většina Bělorusů, nýbrž i Evropská unie a Spojené státy americké, ale v otázce reálné politické moci… A tak tomu není jen v Bělorusku, jak se zdá, všude po světě dnes vítězí politická hroší kůže a krutost diktátorů...
Chování politiků začíná připomínat sbírku anekdot.
Tak raději pár skutečných anekdot, jak jsem je slyšel v poslední době:
Kdy se nás Němci báli? Poprvé za husitů – a podruhé dnes.
„Já teď, s koronavirem, ten vůz pořád dezifikuju – taky teda větrám, ale přesto to dost smrdí,“ omlouvá se taxikář. „Nevadí,“ říká zákazník, „já už tři dny vůbec nic necítím…“
Mladík u lékaře: „Pane doktore, já jsem úplně tratil čich, chuť a sluch…“ „No to je jasné,“ na to lékař, „vy jste se nakazil koronavirem na technopárty…“
To víte, proč je Stát Izrael nejlepší v očkování na covid 19? Protože je to jediná země, kde si nikdo nemyslí, že celý ten humbuk s koronavirem je jenom židovský podvod!
Svatý stolec zveřejnil program papežovy cesty do Iráku. Odlet se plánuje na pátek 5. března. Oficiální přivítání bude v prezidentském paláci v Bagdádu, kde papež rovněž vystoupí s úvodní promluvou. V závěru prvního dne se František v syrsko-katolické katedrále setká s biskupy, duchovními a katechety. 6. března se odebere do Nadžafu ke schůzce s šíitským velkoajatolláhem, poté odletí do místa někdejšího Uru, východiska Abrahámovy pouti; zde se bude konat mezináboženské setkání. Program uzavře návrat do Bagdádu a mše svatá v chaldejské katedrále. V neděli 7. března papež zavítá do Kurdistánu, poté odletí do Mosulu k modlitbě za oběti války. Další zastávkou bude město Karakoš, odkud a z okolních vesnic teroristé z Islámského státu vyhnali 100 tisíc chaldejských a syrsko-katolických křesťanů. Nedělní liturgii bude Svatý otec slavit na erbílském stadionu, odkud se vrátí opět do Bagdádu.
