Aktuálně

Lidé hledí na požár a spontánně se modlí na ulicích. Plameny šlehají z Notre-Dame do takové výšky, že to připomíná spíš počítačovou animaci než reálné záběry. Francouzský prezident se ukázal v televizi společně s pařížským arcibiskupem. Mluví se o církvi, mluví se o posvátných relikviích, a to bez ironie. Francouzská republika byla vůči katolické církvi vždy velmi nepřátelská...

Když se modlíme, když se modlíme upřímně (bez ohledu na to, jaká formulujeme anebo opakujeme slova), říkáme Pánu Bohu jen jedno jediné, naše srdce vyslovuje jen jedinou prosbu: Bože, Bože, prosím, uchraň mě před křížem! Ať nemusím trpět! A druhá prosba je podobná: Bože, prosím, uchraň před křížem ty, které miluju! Takové prosby jsou normální, jsou lidské, přirozené. Rozhodnutí přijmout kříž je naproti tomu nadpřirozené a člověk je není schopen učinit jenom ze své síly.

Někomu by mohlo připadat jako paradox, že když se na sjezdu ANO ucházel o funkci předsedy jediný člověk, viděl jsem v tom důkaz nedemokratického, vůdcovského charakteru hnutí ANO, ale totéž na sjezdu STAN mi nevadí; ale není to paradox: zatímco Andrej Babiš si už hnutí ANO zformoval tak, že kdyby z jeho čela odešel, splasklo by brzy jako medúza na suchu, sjezd STAN zvolil nového předsedu – a ten předchozí přitom nejen zůstává členem hnutí, ale je i jedním z místopředsedů...

Takže: co se vlastně stalo? Velká Británie dostala od mimořádného summitu Evropské unie další čas. Může zůstat členem unie ještě půl roku, až do 31. října 2019. Ale na vlastně ten další čas? I takové vcelku seriózní médium, jako je server Hospodářských novin, hlásí: „Důvodem posunutí data brexitu je fakt, že se britští politici stále nejsou schopni domluvit, za jakých podmínek by jejich země měla z unie vystoupit.“ Ale to přece není pravda, nýbrž jasná, krystalicky čistá lež!

Bývala jsem zvědavá, jestli jednou, až se ze mne stane paní středních let, budu poznávat syny svých mladých lásek. A ano, jsou k poznání… podobají se holkám, se kterými jsem tehdy kamarádila! Pravidlo, že synové se podobají matkám a dcery zase otcům, tu funguje. Leckdo z mých důležitých lidí z doby dospívání už má dvacetileté potomky. I my, kteří jsme s dětmi nespěchali, máme často doma nějakého „náctiletého“. Je to směsice pocitů, když se s nimi ocitneme ve významnějších okamžicích....

Vypadá to, že žijeme v době, která je silně zahleděná do minulosti. Dokonce deníky běžně informují o výročích novodobých dějin na místo aktuálního zpravodajství. Veřejnoprávní televize a rozhlas přibližují události staré mnoho desetiletí „v prézentu“, jako by se odehrávaly právě před televizními kamerami a mikrofony. Média nejsou v tematizaci nedávné historie sama. Angažují se politici, především ti s populistickým stylem...