Místnímu podnikateli krachuje poměrně velká železářská a zámečnická firma. Zakázky se jen hrnou, ale pracovníci chybějí. „Mladí kluci přijdou a mají jedinou jasnou představu. Třicet tisíc nástupního platu. Ale nůžky na plech pomalu neumí vzít do ruky,“ říká majitel. Řeč je o vyučených zámečnících...
Po předchozím smrtelném incidentu v Afghánistánu v roce 2014, kdy zahynulo pět vojáků, se zájem o službu v naší profesionální armádě nesnížil, ale naopak zvýšil. A zvýší se jistě i letos. Armáda bojuje, není tu proto, aby konala přehlídky a boj proti hrozbám, které cítíme všichni, nechala na jiných zemích. Národ, který není ochoten riskovat pro svoji svobodu, si neváží sám sebe – a kdo si neváží sám sebe, ten nemá ze života nic, i kdyby se topil v možnostech a požitcích a v blahobytu...
Socialismus vůkol nás, tatínek už čtyři roky na pravdě Boží, můj strýc kněz a já „kostelový“ student strojní průmyslovky, který by rád létal, ale z kádrových důvodů to nebylo možné... A pak jednou jsem uviděl v časopise Stadion ROGALOVO KŘÍDLO. V očích se mi zajiskřilo. Sehnal jsem další fotografie z jiných časopisů a pak nad nimi seděl a zvětšoval, porovnával velikost pilotů a v měřítku kreslil a zhotovoval plány létacího aparátu. V druhé fázi jsem se dal do shánění trubek, lanek, plátna, postroje a další množiny drobnost...
Občas slyšíme v naší církvi znevažující názor na mši svatou: nikdo nepopírá, že eucharistie je důležitá, ale není to to hlavní. Hlavní je společenství, hlavní je, že jsme spolu, když je tam kněz, tak výborně, ale když tam není, nic tak zásadního se neděje; hlavní je, že věříme, hlavní je že hlásáme, hlavní je...
Už druhým týdnem u nás platí zákaz zalévání, napouštění bazénů a mytí vozidel vodou z povrchových zdrojů. Potoků, rybníků, ale i klasických domovních studní. Málokdo zákaz respektuje. Nejsme na to zvyklí. Přece nenecháme krásné trávníky na fotbalových hřištích uschnout, bazény zezelenat a vydřené úrody na zahradách je nám také líto. Jen ta auta, s těmi už jezdíme do myček...
Tak jsem to udělal! ... ale po pořádku. Už v první třídě nám říkali, že když si s někým podáváme ruku, máme se mu dívat do očí. A že podat ruku a odvrátit zrak je projev hrozné nezdvořilosti. Přímo urážka. V našich katolických kostelích se tak ovšem děje dnes & denně. Je to skutečně velmi časté. Kolikrát ti při pozdravení pokoje někdo podá ruku a podívá se jinam...
Květnové divadelní představení Naše násilí, vaše násilí s blasfemickou scénou Ježíše Krista znásilňujícího muslimku vyvolalo množství protichůdných reakcí. Je proto vhodné si položit několik otázek, například, jak je možné, že nikoliv materiální zájmy, mocenský boj, ale vyjádření v podobě dramatického díla rozpoutalo otevřený konflikt...
