Sloky

Kámen

padl do řeky, a

žádné kruhy se nevytvořily.

Líný, stojatý proud spolkl můj kámen jako všechno,

co do něj stále, stále padá...

Tak žijeme, tak tady,
ve strachu a v noci
i za bílého dne...
V místnostech bez oken,
v ložnicích na náměstích.
V pyžamech
z černého sukna...

Sám Sám na lodi Sám v moři Jediný na světě
držím v rukou veslo Nemám cíl 

Uprostřed moře Nevím
jak daleko je k nejbližšímu břehu

Moře je bez ryb i bez chobotnic a hadů
Ptáků se nebe nedočkává

Zelené hvězdy si hrají před mýma očima:
mění svá souhvězdí uzavírají

jiné koalice a registrovaná partnerství
Vedou mě nevedou

Moře je zelené modré černé bílé a indigové
zlovolné nekonečné

bez – břehů

Jak hrozný je náš mír
Stůl se stříbrnými příbory
prostřený na bojišti
kde krev rychle stéká do písku
my
se po ní neohlížíme nevidíme ji

a z písku vystřelují 

nálože nenávisti