Bez tří králů by vánoční příběh byl jaksi neúplný. Jejich komonstvo, velbloudi anebo i slon tvoří malebnou součást každého betléma. Ale jejich příběh má hluboký duchovní význam: ukazuje hned na začátku evangelia, že víra je pro všechny, nejen pro národ vyvolený. Pán Ježíš zdůrazňoval, že byl poslán ke ztraceným ovcím domu izraelského (a otevření se lidem mimo Izrael bylo pak první velkou zkouškou mladé církve) – ale stále znova dělal výjimky z tohoto svého poslání a pomáhal i lidem mimo Izrael...

Číst dál...

Ach, svatá Mláďátka Betlémská – jaký byste prožili asi život, kdyby vás nezavraždili? A kolik vás vlastně bylo? Nevíme...  Svatá Mláďátka Betlémská, vaše černé udivené oči hleděly do tváří vašich vrahů, cynických profesionálů zabíjení a smrti: jestli aspoň váš pohled na okamžik zachvěl jejich srdci, stále ještě lidskými, ne démonickými?

Číst dál...

Advent, čas,

ve kterém zazní k nám uvnitř zvenku

tisíc a jeden jasných zvonků

(a kdy jediný bezdomovec

sám zvoní jako stádo ovec

u červeného kotlíku

z domova, jejž má v Armádě spásy)...

Číst dál...

Bylo mi teprve šestnáct let, když se mi dostala do ruky kniha Romana Guardiniho O modlitbě, jež tehdy vyšla. Ale nebyl jsem na tuto knihu ještě zralý – to mi bylo jasné, sotva jsem do ní trochu začetl; tak jsem ji odložil. Ovšem jedna myšlenka Romana Guardiniho z této knihy mi utkvěla dodnes: „Vcelku se dá říci, že člověk není tvor, který by se rád modlil.“

Číst dál...